Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Bující krize ve Volkswagenu je smutnou sumarizací všeho, co evropský automobilový průmysl udělal v posledních letech špatně. Inteligentní člověk se z vlastních chyb poučí, Němci ale takto historicky nejednají. A je nepravděpodobné, že by to udělali tentokrát.

Autorství věty: „Wir schaffen das!” je připisováno německé kancléřce Angele Merkel, měla ji jako první vyslovit během migrační krize v roce 2015. Něco mi ale říká, že o 70 let dřív v „trochu jiném” kancléřství stejné země zazněla při osvobozování Evropy ze strany spojeneckých vojsk velmi podobná, ne-li úplně ta samá fráze. Jak to tehdy dopadlo, víme všichni už ze školy z hodin dějepisu. Jak dopadá dosavadní přístup Německa k migraci, vidíme všichni na vlastní oči právě teď.

Slova, která lze do češtiny přeložit jako: „My to zvládneme!” jsou velmi výmluvným shrnutím německé nátury. Ve svém hlavním zaměstnání pracuji s německými firmami a jejich zaměstnanci už dekády. A mohu odpovědně říci, že tito lidé prostě nejsou zvyklí dělat kroky zpět. Typický Němec se v krizové situaci „zabejčí” a půjde tak dlouho hlavou proti zdi, až ji prostě probourá. Někdy je to sympatická vlastnost, stejně jako v jakékoli jiné oblasti ale platí, že každá situace je trochu jiná a lepší je nad každou přemýšlet zvlášť. Typický Čech to udělá, poučí se z vlastního nezdaru a udělá krok zpátky, typický Němec zvolí tu těžší cestu a bere to jako ctnost. I když to někdy skončí fiaskem a o krok zpět se nedobrovolně ocitne též.

Proč o tom mluvím, je asi každému jasné. Nic tento týden nelomcovalo přinejmenším automobilovým éterem víc než situace, do které se dostal Volkswagen. Důvodů je víc, primárně vinou špatných strategických rozhodnutí z doby okolo roku 2019 a nesmyslnou sázkou jen na elektrická auta, která nyní nedokáže ve velkém prodávat prakticky nikde, se dostal do situace, kdy musí šetřit ve velkém.

Proto hovoří o historicky prvním zavírání německých továren, neboť to je dlouhodobě nejméně efektivní součást jeho fungování. Dokud mu byznys šel dobře, mohl si tohle rozhazování dovolit, nakonec VW je částečně vlastněný přímo Němci a vždy byl směrem ke svým zaměstnancům velmi štědrý. Když ale sám nemá, nemá ani z čeho brát, a tak mu možná nezbude než tnout do živého.

Aby se stal znovu efektivně fungující firmou, musí v prvé řadě stavět svou nabídku kolem žádoucích, efektivně vyrobitelných a konkurenceschopných produktů, což dosud v žádném případě dělat neplánoval. Dostat VW zpět do pozice mimořádně úspěšné a efektivní automobilky je docela snadné, pořád má pod palcem všechny prostředky nezbytné k tomu, aby se stal výrobcem nejlepších aut na světě, která vzhledem ke své velikosti dokáže vyrobit za ceny, jakým může konkurovat snad jen Toyota. Tedy ne takových, která si někdo politicky vymiňuje, která po něm chtějí jakési aktivistické skupiny a která by možná rád prodával, ale taková která po něm chtějí zákazníci a ochotně za ně dají i nadstandardní ceny. Ale on prostě nechce.

A obávám se, že ani pod tíhou současné situace chtít nebude. Němci si neřeknou: „Aha, Kulhánek měl pravdu,” řeknou si: „My to zvládneme!” Rozjedou program „Wir schaffen das 2.0”, za halasného potlesknu vrhnou všechny poslední peníze do elektromobility a budou věřit, že to prostě nějak dají. Nechají si nasypat do kapes další peníze daňových poplatníků, využijí všech dotačních programů EU, vymíní si další a další přerozdělování a další a další ohýbání trhu směrem k nesmyslům, aby nakonec zjistili, že větru dešti neporučili a slunce si dál svítí, jak chce.

Snad to s nimi nedopadne tak, jak to jednoho osudného dubnového dne roku 1945 nedopadlo v místě příznačně zvaném „Führerbunker”. Naděje umírá poslední, i větu: „Wir schaffen das nicht!” jsem už od německých kolegů v nadsázce slyšel zaznít, když zjistili, že lepší bude pro jednou zapomenout na domácí tradice...

Zdroj: Autoforum

Petr Miler