Autoforum

/

Foto: Gordon Murray Automotive, koláž Autoforum.cz

Nejde o jeho poslání, smyslem tohoto prvku není pohon vozu, ale když už tam je a autu dává vzhled Batmobilu, co kdyby podobným způsobem i fungoval?

Přesně před týdnem Gordon Murray, autor legendárního McLarenu F1, představil novým hypersport zvaný T.50. Ten sází na vysokootáčkový atmosférický dvanáctiválec, který páruje s manuální převodovkou a hmotností nižší než u Mazdy MX-5. Již tím se vymyká jakýmkoli současným standardům, není to ale vše, co jej odlišuje od zbytku stáda. Murray zadní partie osadil obřím ventilátorem, tedy technologií, se kterou začal koketovat již na sklonku 70. let, kdy navrhl revoluční monopost Formule 1 Brabham BT46B.

Sám Murray nicméně uvádí, že inspirací mu nebyla jeho ventilátorová prvotina, nýbrž spíše právě McLaren F1. Jen málokdo ví, že motorový prostor britského vozu je osazen dvěma vrtulemi, které foukají chladný vzduch na veškerou elektroniku. Murray zastával názor, že jakékoliv další vstupy v podlaze naruší aerodynamiku. Zároveň pak následně vypočetl, že systém urychluje proudění vzduchu za vůz a tak vylepšuje aerodynamický odpor o dvě procenta, stejně jako o pět procent navyšuje přítlak.

Geniální designér a konstruktér pak danou myšlenku u své novinky rozehrál naplno, přičemž z ventilátoru udělal viditelný, dokonce hlavní prvek zádě. O jeho pohon se stará 48voltový elektromotor, který se může roztočit až na 7 tisíc otáček. Ventilátor primárně zajišťuje odsávání vzduchu z prostoru agresivně tvarovaných difuzorů, čímž radikálně zvyšuje přítlak uprostřed auta, tedy na úrovni těžiště. Maximální přítlak je ale potřeba jen v určitých režimech jízdy, jindy se přesunou klapky v difuzoru, což Murrayho hypesport činí efektivnější a komfortnější, zároveň však přichází o polovinu přítlaku. V tu chvíli ventilátor jede na maximální otáčky, nasává vzduch hlavně od horní části karoserie a snižuje odpor o 12,5 procenta.

Současně produkuje 15 kilogramů tahu, což svádí k otázce, zda vůz dokáže rozpohybovat přímo ventilátor. Odpověď na ni dává fyzik Dr. Stephen Granade, který kupodivu říká, že ano, tedy alespoň teoreticky. V praxi by použití tohoto prvku k pohonu mělo mnohá úskalí.

Ale sněme ještě chvíli. Hypoteticky vzato by větrák se zmíněným tahem auto dokázal rozpohybovat a při jeho asi tunové hmotnosti mu dopřát zrychlení na stovku za nějaké tři minuty a akcelerovat jej klidně i dál. To nezní úplně špatně, tento výpočet ale zanedbává tření a odpor vzduchu. Ani jeden z těchto faktorů není známý, přesto Granade na základě jím očekávaných dat o aerodynamice předpokládá že by ventilátor zvládl vůz rozjet na asi 80 km/h. Může to být více, může to být méně, je ale jistě samo o sobě zajímavé, že kombinace onoho tahu, podtunové hmotnosti nízkého odporu by jistě umožnila, aby se vůz s naplno točícím se větrákem opravdu rozjel.

Zdroj: Jalopnik, Gordon Murray Automotive

Petr Prokopec