Autoforum

/

Foto: Toyota

Když už nic jiného, na Japoncích je třeba obdivovat jejich nezlomnost. Zatímco většina světa říká, že spalovací motory jsou mrtvé a jejich další vývoj více či méně odmítá, Toyota stále zkouší dokazovat, že ten samý spalovací motor může být řešením, ne problémem.

Politici se rádi tváří, že individuální automobilová doprava největší zhoubou lidstva. Je to nesmysl, jde o relativně zanedbatelný zdroj emisí v jakémkoli smyslu těchto slov, i kdybychom se ale shodli na tom, že i takovými zdroji má smysl se zabývat, cesta rozhodně nevede přes zákaz spalovacích motorů. Jak svého času trefně řekl šéf vývoje Porsche, jejich zakazování je nedorozuměním, my bychom řekli spíše nepochopením. Sám spalovací motor totiž zdrojem emisí není, jde jen o to, co a jak jím spálíte.

Takhle ale uvažuje málokdo. Jednou z mála velkých automobilek, které nezavřely obě oči, nevsadily vše na prakticky nic neřešící elektromobilitu a dál hledají různorodá řešení, jak emise snížit, je Toyota. Ta dlouhodobě sází nejen na hybridy či vodíkové palivové články, ale pořád vidí budoucnost i ve spalovacích autech. Ostatně pokud šéf firmy se vší vážností říká, že elektromobily nezískají víc jak 30 procent trhu, musí primárně sázet na jiná řešení.

My si nyní posvítíme na novinku týkající se právě spalovacích motorů. I ty lze nakonec udělat čistými velmi snadno - stačí, aby emise na výstupu byly nižší než ty na vstupu. Svým způsobem by se tak nová auta stala čističkami vzduchu. Těmi ve skutečnosti již v některých ohledech jsou, jak ukázal nejeden test, bavíme se ale o pevných částicích. V případě CO2 tomu tak zatím není, ale být zjevně může.

Japonci se totiž pochlubili novým řešením, které má spalovací motory zachránit. Přidali jim filtrační systém, který dokáže z atmosféry CO2 odebírat. Něco takového není ryzí novinkou, veškeré dosavadní pokusy na tomto poli ovšem narážely na energetickou náročnost tohoto procesu. Aby totiž ventilátory dokázaly venkovní vzduch nasát, byla k tomu třeba energie. A aby jej následně ohřály na minimálně 60 stupňů Celsia, kdy dochází k separaci oxidu uhličitého, byla zapotřebí další energie. Benefity tak v daný moment negoval provoz samotného systému.

Toyota nicméně k obojímu využívá sání a teplo motoru, tedy přesně to, čím jsou spalovací auta vybavena a co produkují. Její systém přitom počítá se dvěma filtry, kdy ten první nasává z atmosféry 60 litrů vzduchu každou sekundu. Právě ten je přitom vybaven technologií separující CO2, jenž následně míří do druhého filtru usazeného před chladičem poblíž hadic s motorovým olejem. Tím dochází k jeho přirozenému zahřátí, přičemž uvolněný oxid uhličitý je následně lapen v baňce se záchytnou tekutinou.

Automobilka, která tuto technologii testuje u spalovacího motoru na vodík, přiznává, že je zatím teprve na počátku dlouhé cesty. Její závodní Corolla H2 během dvaceti kol na okruhu Fuji Speedway, z nichž jedno měří 4,563 kilometru, zvládla lapit 20 gramů CO2, pak bylo třeba filtry vyměnit. To nezní moc převratně, je ale třeba připomenout, že samo spalování vodíku je v případě Toyoty uhlíkově neutrální, celková bilance vozu tedy znamená, že vzduch od CO2 čistí, byť relativně málo. Automobilka nicméně věří, že další vývoj povede k daleko lepším výsledkům - ostatně jen posledních pár měsíců vývoje přineslo 25procentní zefektivnění fungování celého systému.

Zdroj: Toyota

Petr Prokopec