Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Modely začínající číslem 2 jsou už desetiletí hlavní páteří automobilky Peugeot. Stane se jí také nová 208, anebo zlomí svému tvůrci vaz?

Umí si někdo představit, že by Škoda prodávala minulou generaci Fabie jako levnější alternativu té současné? Nepochybně ano a pro mnoho zákazníků by to dávalo stejný smysl, jako dává pro spoustu jiných motoristů Octavia Tour. Co byste ale řekli, kdyby u dealerů stála vedle obou Fabií také Felicia. Poněkud absurdní mezigenerační formace, říkáte?

Na analogickou kuriózní sestavu dnes narazíte na stránce Peugeotu. S příchodem nové řady 208 má tato francouzská značka v ceníku nejen typ 207, ale v konfigurátoru je pořád k mání také 206 z roku 1998, která sice překonala několik faceliftů, ale pořád je to to samé auto, které se stalo přímým nástupcem modelu 205. Neobvyklý status jistě dlouho nepotrvá. Dokazuje to stažení Peugeotu 206+ z některých evropských trhů a česká až třicetiprocentní sleva ve výprodeji, posouvající cenovku na 190 tisíc.

Nová 208 samozřejmě tak levná není. Startuje na 250 tisících s motorem 1,2 l o výkonu 82 koní a zatím končí na částce 430 tisíc za motor 1,6 e-HDi. Peugeot vychytrale nahodil na všechny verze časově neomezený „zaváděcí bonus“, aby to vypadalo, že si odtrhává od úst, a tím pádem nejlevnější varianta oficiálně spadne (bez příplatkových položek) pod 235 tisíc a ta nejdražší za 400 tisíc.

Skoro organický design

Tmavě modrý třídveřový vůz s francouzskými espézetkami, od kterého jsem před pár dny dostal klíček, od pohledu vypadal, že by tuto hranici hravě překonal. Navigace, panoramatická střecha, umělá kůže, metalíza, hliníkové sedmnáctky, to všechno bylo součástí balení. Přesnou částku vám ale neřeknu. Pod přední kapotou vcelku tiše klapal zatím nejsilnější diesel, šestnáctistovka o výkonu 115 koní spojená se šestistupňovou manuální převodovkou, jenže v třídveřovém provedení ji u nás nekoupíte.

Každopádně v Peugeotu měli takovou představu, že by bylo fajn vzít právě tento konkrétní model a zajet v něm o víkendu na Rally Saturnus nedaleko slovinské Lublani. Důvody byly prozaické. Závod je součástí Evropského poháru střed a ne náhodou se jej účastnil také Pavel Valoušek sedlající 207 S2000 (mimochodem dojel na druhém místě). Nápad nezněl špatně a navíc Pavlovi jsem něco dlužil za to, že mě někdy před rokem svezl ve svém soutěžním stroji.

Na nějaké důvěrnosti a nahlížení pod kapotu na parkovišti Peugeotu vzhledem k sedmi stovkám kilometrů před námi a chybějícímu času moc prostoru nezůstalo. Co si ale člověk v rychlosti všimne, jsou nezvykle zaoblené rohy karoserie a organicky jemné prolisy pozvolna mizící v zakřivených plochách.

To jsou možná také důvody, proč u 208 hodně záleží na barvě, jak bude vnímána. Jestli béžové pětidvířko, které mi na cestě dělalo společnost, zvýraznilo každou drobnost a vypadalo jako něco, co pochází z dámské kabelky, malý vůz v tmavém odstínu působil prostě jako moderní Peugeot. A to znamená, že mu nechyběl ani patřičný francouzský šarm - zní to jako klišé, ale 208 dělá skutečně dobrý dojem a některé možná až zbytečně složité linky mizící v tmavém odstínu karoserie tomu dojmu nakonec spíše pomáhají.

Nadějně fungující podvozek

Jak 208 jezdí? Francouzská automobilka už při uvolnění prvních informací k tomuto modelu slibovala, že jízdními vlastnostmi naváže na zmiňovanou dvě stě pětku, jejíž reputace je opravdu neobyčejná. Přestože 98 procent trasy vedlo po dálnicích, z toho mála po okreskách a zbytku se zdálo, že konstruktéři odvedli dobrý kus práce.

Z úcty k mému spolujezdci neumím říci, jestli je 208 po ubrání plynu v zatáčce stejně divoce přetáčivá jako její slavný prapředek, ale všiml jsem si následujícího. Svým chováním je Peugeot v dobrém slova smyslu velmi podobný DS3. Mohlo to být způsobeno novými pneumatikami Bridgestone Potenza a jejich velmi slušnou mechanickou přilnavostí, ale měl jsem dojem, že zadní náprava Peugeotu při blížícím se limitu neznervózní jako ta u Citroënu.

Co je jeví jako hodně vysoký nadprůměr, je kvalita jízdy. Záměrně nepíšu komfort, protože na velkých kolech se ho posádce moc nedostává, ale navzdory tuhému podvozku dokáže zavěšení udržet kola v kontaktu i s hodně špatným povrchem bez toho, aby auto nepůsobilo kousavě nebo uskákaně. Při popojíždění ve městě není tuhost pružin a tlumičů úplně příjemná, ale s narůstající rychlostí se vnímání interakce kol a karoserie zlepší, i když s autem pojedete po ne zrovna zrcadlově hladkém povrchu silnice.

Nadějnou stabilitu a bezprostřednost podvozku by měl Peugeot 208 potvrdit na našich silnicích, které jsou oproti těm rakouským a slovinským přeci jen ve značně horším stavu, ale podle mě má tento vůz šanci jízdně zaujmout i náročnější řidiče.