Autoforum

/

Foto: St. Johns Fire Rescue, CC0 Public Domain

Když o takové věci hovoří sebekovanější teoretický odborník, mohou to pomazané hlavy ignorovat vlastně i s lehkostí. Jak si ale mohou dovolit roky ignorovat varování těch, kteří s oněmi požáry musí bojovat, jde mimo nás. Přesto se to děje, a tak přichází další stesky. Co je asi bude následovat?

Na požáry elektrických aut dochází relativně zřídka - těchto aut pořád nejezdí mnoho, vesměs nejsou moc stará a pravděpodobnost vzniku požáru je u nich adekvátně nízká. Současně je ale vždy třeba dodat, že jejich hašení je mnohem tvrdší oříšek k rozlousknutí. Baterie, které jsou příčinou intenzity požáru, hoří snadno a intenzivně i bez potřeby kyslíku, zároveň při jejich hoření unikají do ovzduší toxické zplodiny. A hasiči při boji s hořícím elektromobilem nemají vyhráno, ani když jej zalijí násobně větším množstvím vody, než je tomu u spalovacího vozu. Baterie mohou znovu vzplát i za několik dnů či dokonce týdnů po uhašení.

Představte si, že by takový problém ležel na bedrech spalovací techniky. V té chvíli by se všichni „pachatelé dobra” mohli přetrhnout, aby je ostrakizovali až do aleluja. Elektromobilita je ale v opačné pozici, a tak nic ze zmíněného nevadí. Naopak, i když hasiči roky varují před požáry elektrických aut a pravidelně ukazují, jak složité je s nimi bojovat, dokonce křičí, že s nimi nejsou připraveni bojovat, jsou soustavně ignorováni. A tak křičí dál.

Nejnověji se Frank van der Laak, šéf hasičů v jihovýchodní části Brabantska, pro deník De Telegraaf vyjádřil v tom smyslu, že boj s hořícími elektromobily jeho pro jednotku stále náročnější. A nic na tom nemění ani rostoucí zkušenosti s tímto typem zásahů. Hasičům chybí vybavení, kterým by byli schopni požáry stále širšího spektra aut efektivně řešit.

„V současné době je každé auto jiné, a tudíž jiné musí být pro nás hasiče také bezpečnostní protokoly,” říká van der Laak. Hasičům by pomohla nová výbava, není ale reálné, aby se takové rychle dočkali. „Koupě nového vybavení vždy zabere nějaký čas. Používáme peníze daňových poplatníků a pořízená výbava nám musí aspoň 10 let vydržet. Jenže 10 let je dnes v automobilové branži celá věčnost, auta se mění drasticky rychle. Jaké materiály a opatření ale poté máme použít? To nikdo neví,“ dodává šéf hasičů ve svém povzdechu.

Podle něj zabírají na odpovědné osoby a širší veřejnost až drastické příběhy, to už je ale pozdě. Jakmile se kupříkladu politici děsí negativní publicity, která je nevyhnutelná, pokud někdo zemře kvůli předchozím zanedbáním, jednají. Ale ani tak nepřichází odpovědi na palčivé otázky.

Hasiči tak dál musí vyprávět děsivé příběhy, které plně vykreslují, jak velké a nebezpečné neznámé pro ně elektrická auta představují. Nedávno byli kupříkladu přítomni u havárie Tesly, která narazila do stromu. Část baterie se při nehodě utrhla a odlétla od vozu, kde vzápětí začala hořet. Zbytek ovšem zůstal v autě. „Každý se na mně v tu chvíli podíval s dotazem, co teď budeme dělat? Je auto stále pod proudem? Dá se s ním odjet?,“ vzpomíná van der Laak. A dodává, že odpovědi nemá dodnes.

Ani jemu, ani žádnému jinému soudnému člověku pochopitelně nejde o to elektrická auta zakázat nebo je jinak omezovat. Jde spíš o postesk nad vší tou živelností, kterou jsou tyto vozy cpány do chřtánu maximu lidí, aniž by se kdokoli koukal vpravo či vlevo. Přirozenější tempo, během kterého by se s nimi i hasiči naučili pracovat a připravili postupně veškeré relevantní protokoly, by přineslo méně škod. Ale ne, tady najednou není čeho se obávat - v době, kdy si všichni raději vypíchneme oči nesmyslnými víčky PET láhví „na lasu” v obavách t toho, aby se nějakým víčkem neudávila ryba v Otavě, je to fascinující dvojí metr.

Zdroj: De Telegraaf

Petr Prokopec