Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Škodovky platí ve svých třídách za nejprostornější auta, kolikrát mohou konkurovat i vozům o třídu výš. Jak asi tušíte, není to dílem náhody.

Když česká automobilka už před více jak 20 léty vypustila na trh první generaci Octavie, doprovodila to mottem „kus auta navíc”. Myslela to jistě i obrazně, také doslova se ale snažila nabídnout v rámci nižší střední třídy o kus větší vůz, který by disponoval větším vnitřním prostorem než kterýkoli z přímých konkurentů. A tohoto ideálu se od té doby nikdy nevzdala.

Dnes tak Škoda už v případě Fabie nabízí auto schopné ubytovat čtveřici dospělých i s nějakými zavazadly a Rapid dokáže aspoň v podélném směru a na výšku nabídnout ještě více. Octavie svými vnitřními dispozicemi snadno překoná i leckteré auto střední třídy a Superb je jedním z vůbec nejprostornějších aut na trh. Výjimkou pak není ani nejnovější Kodiaq, který dokáže skutečně ubytovat až 7 lidí, ne nutně jen dvojici dětí navíc.

Jak už jsme zmínili, náhoda to není, ale nejde tu jen o prostor. Udělat velký interiér je jedna věc, škodovky ale obvykle dokážou přinejmenším neztrácet i v oblasti ergonomie, která se nutně s prostorem nemusí mít ráda. Jak něco takového vzniká? Přesně do této kuchyně nás automobilka nechává nahlédnout, a to právě v případě vývoje Kodiaqu. S tímto segmentem dosud neměla zkušenosti, takže vstup do něj byl o to náročnější. A s velkou částí vývoje interiéru musela pomoci virtuální realita.

„Na rozdíl od toho, co si mnoho lidí myslí, se testy s reálnými modely interiéru provádí až poměrně pozdě,” říká Radoslav Horák, koordinátor oddělení designu interiéru u Škody s tím, že základními cíli bylo přesně to, co popisujeme výše - nejen velký vnitřní prostor, ale i použitelnost čítající také pohodlný nástup a výstup v případě třetí řady sedadel. Tam se mnohdy leze dost obtížně, u Kodiaqu to ale takové soužení není.

K virtuálnímu modelu kokpitu pak byla vytvořena i virtuální figurína, jejíž míry bylo možné snadno měnit. To znamená, že bylo možné rychle střídat dvoumetrové čahouny s drobnými dívkami. Cílem je, aby i čahouni měli dost místa nad hlavou, ale aby i lidé menšího vzrůstu pohodlně na všechno dosáhli. A zkombinovat tyto dva faktory není vždy jednoduché.

Další krok testování interiéru je tzv. „3D Cave”, česky „3D-jeskyni”, pracovišti se skutečným sedadlem a volantem. Zbytek je ovšem virtuální, promítaný na plátna. Zkouší se tu, jak moc se musí řidič vyklonit, aby dosáhl do schránky před spolujezdcem, jak moc A-sloupek překáží ve výhledu apod. Inženýrovi pomáhají 3D brýle se speciálními kuličkami na čele, jak vidíme mezi fotografiemi. 3D Cave také umožňuje virtuální zkušební jízdu s různými světelnými podmínkami, kde se hledají např. nepříjemné odrazy světla při jízdě.

Až když jsou vývojáři spokojeni s podobou interiéru ve virtuální realitě, začíná se s výrobou skutečných modelů, tzv. sedáků, a později s prototypy skutečných aut. Tenhle přístup šetří finance i jiné zdroje, protože se vyrábí až věci, které budou téměř jistě fungovat i ve skutečnosti.

Škoda určitě není jedinou automobilkou, která něco takového používá, ale nabídla nám náhled do svého vývojového centra, což jsou místa, kam se běžný smrtelník obvykle nepodívá. Zmíněné věci pak obrazně popisují i přiložené záběry, tak se na ně podívejte. Spatřit interiér Kodiaqu v různé míře virtuality se vám ve skutečném autě jistě nepodaří...

Marek Bednář