Autoforum

/

Foto: EV Clinic, tiskové materiály

Najet s jedním autem takové kilometry je jistě úctyhodné, ale za jakou cenu, chce se v tomto případě ptát. Známe spalovací vozy, které najely miliony km s jedním motorem, tato Tesla jich potřebovala 13. A především odpravila 4 pakety akumulátorů.

Pokud se řadíte mezi skutečné automobilové nadšence, pak nejspíše víte, kdo je Irv Gordon. Jeho jméno sice nepatří to téže ligy, v jaké naleznete třeba Enza Ferrariho či Ferdinanda Porscheho, stejně jako nejde o soupeře Michaela Schumachera či Maxe Verstappena, přesto v historii zanechal nemalý otisk. V roce 1966 si totiž koupil Volvo 1800S, se kterým jezdil až do své smrti v roce 2018. V té době mělo švédské kupé na kontě 5,23 milionu kilometrů, načež se stalo vůbec nejojetějším vozem v historii. Pokud byste na něj chtěli zavzpomínat, psali jsme o něm nejednou.

Tohoto mezníku Irv dosáhl v prvé řadě díky mimořádné spolehlivosti a odolnosti samotného auta, ale také díky příkladné péči - motorový olej měnil v průměru po pěti tisících kilometrech a převodovky po osminásobku této porce. Třeba originální spojka tak zvládla přes 700 tisíc kilometrů, což je malý zázrak. U většiny aut té doby totiž daný komponent vydržel zhruba 80 000 km, jen pár lidí pak dosáhlo na dvojnásobek. Není tedy divu, že se Volvo pokoušelo daný exemplář koupit. Irv však automobilku, stejně jako další zájemce, neustále odmítal. A jezdil dál.

Zajímavé je, že v žebříčku nejojetějších aut historie najdeme ještě jedno Volvo, a to na třetím místě - model 245 GL má nicméně na kontě „jen“ 2,6 milionu kilometrů. Irvovu počinu se tak nejvíce přibližuje Gregorios Sachinidis, který s Mercedesem 240D z roku 1976 ujel přes 4,5 milionu kilometrů. Také v tomto případě byla základem úspěchu mimořádná trvanlivost vozu doplněná o svědomité zacházení s ním. Prohlédnout si jej můžete ve firemním muzeu značky.

Ať už se ale zaměříme na skoro kterékoli z extrémně ojetých aut, pokaždé lze mluvit o neskutečné spolehlivosti, která primárně přiměla majitele auto neměnit. Ti tak úctyhodných nájezdů dosáhli jen při minimální návštěvě servisů - psali jsme třeba také o legendárním Mercedesu W124 s nájezdem přes 2,1 milionu km, který celý tento zápřah zvládl s původním motorem. To vše připomínáme pro zasazení dalšího rekordu do jistého kontextu.

Řeč totiž po čase bude opět o Hansjörgu von Gemmingenovi, německému majiteli Tesly Model S, který je taktéž rekordmanem v rámci nájezdu. Se svým elektromobilem totiž nedávno pokořil metu 1,9 milionu kilometrů. To si jistě zaslouží minimálně jedno šampaňské, veškerá další data ale již tak působivá nejsou. Hansjörg totiž potřeboval hned 13 motorů (!) a 4 bateriové pakety za 9 let (!), aby se takovou laťku zdolal. Autem jezdí od roku 2014.

Jeho roční průměrný nájezd přes 200 tisíc km je tedy úctyhodný, ale zase ne tak extrémní, vídáme i o dost vyšší. V případě von Gemmingena se s ohledem na výše zmíněné nezdá, že by auto neměnil, protože „drží”, ale proto, že s ním chce zajet rekord za každou cenu. Zejména v posledních letech se tak stal doslova otrokem svého vozu - baterie totiž dle svých slov udržuje při kapacitě 15 až 70 procent, v případě rychlosti pak nepřekračuje 100 km/h. A především auto opravuje za pomoci investic daleko za hranicí jejich ekonomické ospravedlnitelnosti.

Má tak nyní auto s dojezdem okolo 400 km při šnečím tempu (pohledem německých Autobahnů jistě), navíc za optimálního počasí. A jak vidíte, baterie stejně pravidelně mění. 13 motorů je pak naprostý extrém, většině z výše zmíněných aut stačil jeden, i kdyby ale byly 3, jsme pořád v jiné lize. Největší problém jsou ovšem ony baterie, jeden nový paket stojí skoro půl milionu korun a jejich čtveřice tak snadno vydá na celé parádní auto. Jaké má tohle celé smysl?

Nechceme se za každou cenu negativně vymezovat proti všemu, co má bateriový pohon, tady ale fakta nelze přehlížet. Znovu tak musíme konstatovat, že problémem elektromobility jsou především baterie, které mají nad rámec všech bezprostředně zjevných nedostatků (malá kapacita, vysoká hmotnost resp. malá energetická hustota, omezená rychlost dobíjení, náchylnost na výkyvy teplot apod.) ještě ke všemu značně omezenou životnost a vysokou cenu. Jak by tudy jen mohla vést cesta ke zlepšení čehokoli? Hansjörg von Gemmingen by rád ukázal, něco takového existuje, dokazuje ale jen pravý opak.

Zdroj: Watt Energy@YouTube

Petr Prokopec