Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rezervní stroj Miki Biasiona pro Rally Argentina může být váš. Má motor s turbem a kompresorem, karbonovou karoserii a nikdy nebyl renovován.

Lancia Delta byla v posledních letech své existence jen automobilovým parazitem žijícím ze slávy svých předchůdců. Jsou to tvrdá slova, charakterem a jízdními vlastnostmi šlo ale o vůz docela jiné kategorie, který se těžko mohl srovnávat s první generací, která se v roce 1980 stala dokonce autem roku. Proto na trhu pohořela a pochybujeme, že při jejím odchodu do důchodu někdo uronil slzu.

To ovšem nelze říci o samotné Lancii. Dávnější historie této značky je lemována slavnými stroji a právě první Delta je nejspíše tím úplně nejznámějším., Obdivovatelé Stratosu snad prominou, ale Delta je přeci jen zapsaná v povědomí daleko většího množství lidí. Pravidelně vám ukazujeme rozličné evoluce HF Integrale v úchvatných stavech, jejíž závodní provedení bodovaly v mistrovství světa v rallye. Svou rallyovou kariéru ale Delta začala docela jinak, extrémním strojem s označením S4.

Tato verze se zrodila už v roce 1985 za účelem nasazení v rallye proslulé smrtící skupiny B, kde získala několik zlatých vavřínů. Při pohledu na použitou techniku se tomu nemůžeme divit - Lancia naplno využila pravidel FIA a z běžné silniční Delty použila leda pár dílů. Vznikla tak mašina s motorem uprostřed, která byla na první pohled vybavena zdánlivě skromným, pouze 1,8litrovým motorem. Jenže právě díky tomu mohla Lancia srazit hmotnost vozu pouze na 890 kilo a s motorem provádět svá italská kouzla.

Pohonná jednotka totiž dostala do vínku unikátní kombinaci turbodmychadla a kompresoru, což mělo zredukovat prodlevu v nízkých otáčkách. Technici přitom samotný motor otestovali v nejvyšším možném zatížení, kdy plnící tlak počítal až s ukrutnými pěti bary. V ten moment 1,8litrový čtyřválec produkoval přibližně 1 000 koní, pro závodní účely však byl tento extrém ponížen. Oficiálně na všechna čtyři kola putovalo 480 koní, neoficiálně však Delta S4 dosahovala až 560 koní. A mohlo to být klidně i více, při hmotnosti pod 900 kg, nezapomeňme - s třemi pedály a „fofrklackem” muselo být krocení této italské ďáblice docela kumšt.

S motorem usazeným před zadní nápravou byl spřažen trubkový prostorový rám a karbonová karoserie, jejíž přední a zadní část se daly odejmout v celku za účelem urychlení oprav. Dveře pak dostaly holou kevlarovou schránku a zafixovaná okna z perspexu, čímž je osvětlena ona nízká hmotnost. A to i přes přítomnost pohonu všech kol, za jehož vývojem stál britský Hewland a který skrze centrální diferenciál přenášel 60 až 75 procent výkonu na zadní nápravu.

Postavena byla i silniční verze S4 Stradale, která se občas dá koupit za obrovské peníze, my se ale dnes podržíme té závodní, které je pochopitelně ještě ulítlejší. V letech 1985 a 1986 se dočkala dvanácti ostrých startů, přičemž pět závodů vyhrála. Jedním z nich byla i Rally Argentina, kde se zlatých vavřínů dočkal Massimo „Miki“ Biasion. Ten se posléze v letech 1988 a 1989 dočkal titulů mistra světa ve WRC, zmíněný podnik v Argentině byl ovšem jeho prvním „zářezem“. Lancia přitom tehdy neponechala nic náhodě a pro italského jezdce připravila i náhradní vůz.

Tím se konečně dostáváme k podstatě našeho dnešního článku, a sice k opravdu unikátní koupi. Na prodej je totiž onen rezervní vůz, který toho tehdy ani později příliš mnoho nenajel. I proto zůstává v původním stavu a dodnes nemusel projít renovací. Technici Lancie na něm prováděli vždy jen nutné mechanické servisní zásahy, k závažné kolizi nikdy nedošlo. To samozřejmě vozu jen dodává na hodnotě.

Jeho cena tedy jistě nebude malá, její výši ale prodávající sdělí vážným zájemcům pouze na vyžádání, pravděpodobně však půjde o osmimístnou částku, tedy více než 10 milionů korun. Na druhou stranu, jak jsme uvedli, toto je opravdu unikátní příležitost, jak vlastnit ojedinělý kus historie. Pokud tedy máte kupce na svou ledvinu, rozhodně do toho běžte...

Jde o rezervní vůz Mikiho Biaisona pro Rally Argentina 1986, kterou v ten rok s jinou Deltou S4 vyhrál - jako první závod své kariéry, kterou pak ozdobil tituly mistra světa

Zdroj: Classic Driver

Petr Prokopec