Autoforum

/

Foto: Mechatronik, tiskové materiály

Vůz, který právě vidíte, byl na výrobu náročný tak moc, že jej automobilka zprvu odmítala dodat. Jenže jsou lidé, kterým si ani velké automobilové firmy nemohou dovolit říct ne. A právě tento bláznivý unikát je nyní na prodej.

Snad každé Bugatti je unikátní, však Veyron vzniknul ve 450 kusech a Chiron v pěti stech. Nejspíš opravdu neexistují dva úplně stejné exempláře, čas od času se ovšem objeví v prodeji kousek, který zastiňuje celou řadu dalších „obyčejnějších“. Dáno je to tím, že jeho majitel je natolik zámožný, že si může dovolit realizovat cokoli, co jej napadne. V tomto ohledu lze vzpomenout třeba na Hezyho Shakeda, zakladatele oděvní značky Tillys, který po automobilce požadoval, aby karoserii posázela přesným geometrickým vzorem kombinujícím tvar diamantů v zakázkové červené barvě a grafitový podklad.

Pro Bugatti se jednalo o nemalou výzvu, jíž značka po roce práce dokonce chtěla vzdát, neboť stále nebyla blízko výsledku. Nakonec ale klientovo přání splnit zvládla, za což si naúčtovala zhruba 22 milionů korun. Ještě o pár let dřív ovšem v Molsheimu museli rozlousknout mnohem tvrdší oříšek. Možná vůbec nejváženější zákazník automobilky totiž doslova dal vedení nůž na krk. A protože si nikdo nepřál, aby svou výhrůžku splnil, došlo nakonec i na realizaci jeho přání. Byť to Bugatti stálo nemalé peníze.

Celý příběh se začal psát už v roce 2007, kdy značka představila Veyron ve verzi Pur Sang. Ta se po stránce mechanické od standardu nikterak nelišila, šlo nicméně o první edici, u které nebyl vůbec použit lak. Místo toho se karoserie sestávala z panelů vyrobených buď z karbonu nebo z leštěného hliníku. Protože šlo ale o obrovité kusy, Bugatti je muselo svařit dohromady z několika menších. A přestože došlo na mnohahodinové ruční leštění svárů, stále bylo patrné, že nejde o jediný panel.

Něco takového onen zákazník odmítl akceptovat, místo toho v roce 2014 značku požádal, aby mu vyrobila vůz s karoserií kompletně z leštěného hliníku. Jedinou výjimkou byl zadní karbonový díl okolo motorového prostoru. Bugatti tak muselo nejprve sepsat zcela nový CAD program, aby vůz vůbec dokázalo vyrobit. Následně pak jeho inženýři v Německu spočítali, že aby mohli skutečně každý díl vyfrézovat z jediného kusu hliníku, potřebovali by 20 tun materiálu.

Finální cena by přitom nebyla jen „astronomicky vysoká“, ale především by přesáhla částku, na které se automobilka dopředu s klientem domluvila. A proto se její vedení rozhodlo, že onu objednávku zruší a zákazníkovi oznámí, že pro vůz musí zvolit specifikaci, která se bude držet víc při zemi. Protože se ale zjevně jedná o člověka, který „ne“ neakceptuje jako odpověď, došlo na možná nejtvrdší vyjednávání nejen v historii značky, ale zřejmě i celé automobilové branže.

Poté, co si klient vyslechl zamítavé stanovisko, oznámil, že si u Bugatti už nikdy nic nekoupí. A co víc, že zruší veškeré své další objednávky. Pokud byste s něčím takovým vyrukovali třeba u Škody, asi byste měli smůlu. Jenže onen zákazník v dané době již několik hypersportů z Molsheimu vlastnil. A objednanou měl každou verzi série Les Légendes de Bugatti. Stejně jako čekal také na Veyron Super Sport. A aby toho nebylo málo, již figuroval i v pořadníku na Chiron, objednáno měl u Bugatti dalších sedm (!) aut.

Jinými slovy zde tedy máme člověka, který dost možná vlastní mezi 5 a 10 procenty všech aut, jaké automobilka během nového milénia vyrobila. Tedy zákazníka, jaký se zkrátka neodmítá. Dílo tedy nakonec bylo dotaženo do konce, i přestože jen příplatková výbava stála více než výchozí Veyron Grand Sport Vitesse, na kterém byla daná kreace založena. Za tento model ve standardním stavu si automobilka účtovala 2,5 milionu dolarů.

Nyní se ovšem majitel rozhodl, že po najetí 750 kilometrů (skutečně tak málo) a devíti letech vlastnictví jej hliníkový Veyron už nepřitahuje. A proto jej posílá dále skrze německou společnost Mechatronik, která informuje o jeho prodeji. Na kolik si exkluzivní provedení cení, nebylo zveřejněno - je ale jasné, že tady se o drobné nebude jednat ani v nejmenším.

Zdroj: Mechatronik

Petr Prokopec