Autoforum

/

Foto: Euro NCAP

Lidí bagatelizujících to, co se u nás děje a ještě dít bude, je spousta. Některé argumenty mají alespoň nějaký smysl, srovnání s oběťmi dopravních nehod je ale ukázka ryzí neznalosti.

Pokud jste se zrovna neprobrali z měsíc či déle trvajícího umělého spánku, patrně moc dobře víte, co se u nás děje. Ocitli jsme se uprostřed epicentra druhé vlny koronavirové pandemie a naděje na její brzké zkrocení se navzdory vyjádřením některých členů vlády limitně blíží nule.

Člověk nemusí být lékař ani geniální statistik, aby pochopil, že situace je vážná. Nakažených neustále přibývá, růst jejich počtu se každých deset dnů přibližně zdvojnásobí a to je otázka, co vlastně víme - při více jak 30% pozitivitě testů je jasné, že nakažených je reálně zásadně více. A přesto, že fatální důsledky má tato infekce pro relativně malé procento lidí, při takovém zasažení se dostane i mezí ohrožené skupiny. Při časovém posunu hospitalizací (protože trvá týdny, než skončíte v nemocnici) a úmrtí (protože trvá další, než část hospitalizovaných zemře) pak budou dříve nebo později obětí nevyhnutelně stovky denně. Nevyhnutelně.

Měli bychom v takové chvíli v maximální možné míře omezit své aktivity, protože to je teď to jediné, co už pomůže. Nadávat na vládu, která selhala, už nikoho nezachrání a tvrdší opatření nemusí být třeba, pokud se budeme sami chovat rozumně. A je úplně jedno, kolik je vám let nebo s kým se stýkáte, tohle je epidemie a nikdy nemůžete vědět, koho nakonec budete mít na svědomí, pokud si to či ono zbytné neodpustíte. Protože obětí může být člověk být pátý nebo desátý v řadě a vy nemáte šanci domyslet, kdo jím bude.

Přesto se i v této situaci najdou tací, kteří vše bagatelizují a nadávají, že se musí omezovat. Chápeme to, není to příjemné nikomu, ale krom povzdechu by nemělo nic následovat. Setkávám se bohužel i teď s lidmi, kteří vymýšlí, proč by to či ono opatření respektovat neměli a jedním z argumentů, jež jsem zaslechl už vícekrát, je srovnání s dopravními nehodami. Naposledy na mě jedna dáma u výdejního okénka restaurace křičela, že nemůže ani do hospody, přičemž koronavirus zabíjí méně lidí než dopravní nehody. A ježdění autem nikdo nezakazuje.

Je to totální nesmysl a byl to totální nesmysl už v před několika týdny.

Nejprve si dovolím odmítnout frázi, že lidé umírají „s koronavirem”. To je samo o sobě zavádějící a podobné teze podporující, nikdo rozumný by toto spojení neměl používat. Je to také nesmysl; jistě, COVID-19 nemusí a zpravidla nebývá jedinou příčinou úmrtí, ale která nemoc bývá? Říkáme snad, že někdo umřel „s infarktem”? Nebo „s rakovinou”? Nebo snad „s HIV”? Ať už je to hlavní nebo bezprostřední příčina smrti, říkáme „na”, a to i když třeba přímo HIV nezabije nikoho. Je to nakonec jako říkat, že někdo umřel „s dopravní nehodou”. Také jejich oběti bývají staří, nemocní, obézní, cokoli z toho, přesto nikdo nezkoumá, jestli před sebou měli 30 dnů nebo 30 let života - zemřeli při nehodě či kvůli ní a bez ní by žili déle. Stejně tak na koronavirus asi málokdo nezemře právě tehdy, kdy by zemřel, i kdyby se nenakazil.

To nás dostává k dopravním nehodám, při kterých umírá evidentně mnohem méně lidí, než si lidé myslí. Nechceme jejich problematiku zlehčovat, každého života je škoda, masírováni zavádějícími kampaněmi ale zjevně žijeme v domnění, že jízda autem je něco jako texaský masakr motorovou pilou na kolech. Realita je ale přesně opačná a zejména bezpečnost aut zašla až tak daleko, že pravděpodobnost úmrtí při dopravní nehodě je extrémně malá, hlavně pak v osobních autech.

Když se podíváme na letošní statistiky dopravních nehod, pak v osobních autech zemřelo za prvních šest měsíců 113 lidí. Sto třináct řidičů a spolujezdců, zdaleka ani jeden denně. Celkově bylo obětí více, přesně dvakrát více, což jen připomíná, jak je úporná snaha o krocení řidičů osobních aut pláčem na špatném hrobě, zde doslova - aut jezdí po ČR miliony, dnes a denně tam a zpět, relativně mnohem více obětí ale tvoří chodci, cyklisté a motorkáři a další méně chránění účastníci provozu.

Pokud si říkáte, že letos se přece moc nejezdí, a tak je to náhodou relativně málo, omyl, je to skoro stejně jako loni. Za celý loňský rok zemřelo na českých silnicích 547 lidí celkem a 304 v osobních autech.

Za posledních sedm uzavřených dnů (sobota až pátek) ale zemřelo na koronavirus v tuto chvíli poněkud ďábelských 666 lidí. Za jeden týden. Jen za tento čas jako následek nákazy někdy na konci září umřelo více lidí než loni na silnicích za celý rok a více jak dvakrát tolik co v osobních autech. Miliony lidí museli najet za rok miliardy kilometrů, aby „dokázaly” to, co koronavirus za jediný týden. Tolik lidí, co za celý první letošní půlrok na silnicích, zemře na COVID-19 během pár dnů za pouhých 24 hodin. A budeme mít velké štěstí, pokud někdy v listopadu či prosinci nevyrovnají statistiky koronaviru následky loňských dopravních nehod za jediný den - to není strašení, to je neúprosná matematika.

Bagatelizovat tuto epidemii následky dopravních nehod je prostě mimořádně hloupé a zcela mimo realitu - je v tuto chvíli více jak stonásobně pravděpodobnější, že někdo kolem vás zemře na COVID než „s dopravní nehodou”. Věříme, že i tato fakta - nic víc, než fakta - pomohou některým lidem otevřít oči, zatnout zuby a zkusit znovu vydržet pár týdnů dělat jen to, co opravdu musíte, žádné jiné řešení to dnes nemá. A pokud ho neakceptujeme sami, někdo ho stejně nařídí. Pak můžeme do patřičných míst poslat ty, kteří se na vzniku tohoto stavu výrazně podíleli.

Zdroje dat: MZČR, Policie ČR

Petr Miler