Autoforum

/

Foto: BMW

V až překvapivě rozsáhlém rozhovoru zavzpomínal „Schumi II” nejen na horší i lepší chvíle strávené po boku svého staršího a slavnějšího bratra, ale naznačil také jeho současný stav. Ve své podstatě je to bohužel jen jedna velká nostalgie.

Může se to zdát neuvěřitelné, ale zítra uběhne 10 let od chvíle, kdy Michael Schumacher utrpěl těžké poranění mozku po pádu při lyžování v Alpách. Jeden z nejslavnějších závodních pilotů všech dob, dodnes držitel řady rekordů Formule 1 v čele s pěti v řadě získanými tituly mistra světa či stoprocentním výskytem na pódiu v jediné sezóně, byl poté dlouhou dobu v kómatu. A i po odpojení od zařízení na podporu života zůstal ve stavu, kdy není schopen se samostatně projevovat.

Jeho přesný stav zůstává neznámý, však Schumiho, Rudého barona a Krále deště v jedné osobě od té doby neviděl nikdo krom jeho nejbližších. Při příležitosti 10. výročí oné osudné nehody se ale německému Bildu podařilo získat rozsáhlý rozhovor s Michaelovým bratrem Ralfem, též velmi úspěšným závodním jezdcem (vyhrál šest velkých cen Formule 1), který alespoň nějak promluvil o jeho stavu. Aniž by zacházel do detail, řekl, že díky úspěchům moderní medicíny bylo v Michaelově stavu dosaženo určitých zlepšení, Ralph se ale zdržel projevů jakkoli většího optimismu a hořce poznamenal, že s Michaelem „pořád nic není takové, jaké to bývalo”.

Většina rozhovoru se tak stočila k pozitivnějším věcem, hlavně vzpomínkám na to, co Michael v životě dokázal a z jakých poměrů vzešel. Do role „chlapce z chudé rodiny” se dnes rád stylizuje Lewis Hamilton, podmínky, v jakých vyrůstal, ale mají daleko k těm, ze kterých vzešli bratři Schumacherové. Ti opravdu neměli skoro nic.

„Měli jsme velké štěstí. V podstatě jsme vyrostli v kačírku vedle motokárové dráhy v Kerpenu. Po koupi domu vedle ní jsme měli společný pokoj a zpočátku jsme spali na matraci na podlaze, protože jsme neměli peníze ani na postele. A pak se Michael stal juniorským závodním jezdcem Mercedesu. I dnes je neuvěřitelné, co se v těchto podmínkách zrodilo,” říká dnes Ralf S.

Michael Schumacher ale nebyl pro Rafla jen starší brácha, ke kterému mohl vzhlížet kvůli všemu, co dokázal. Když byl mladší, byl prý také jeho velkým trenérem a mentorem. „Naučil mě všechno o motokárách. Sice nás dělí sedm let, ale tenkrát mi vždy stál po boku,” vzpomíná dále. „Předal mi všechny zkušenosti, které v předchozích sedmi letech sám získal. Bylo mi prostě dovoleno učit se od toho nejlepšího,” neskrývá respekt k Michaelovi a vděk za jeho péči.

Jak vidno, na bratrovy slavnější chvíle vzpomíná rád, na některé prý nikdy nezapomene. „Dodnes si velmi dobře pamatuji jeho první závod Formule 1 ve Spa. Tenkrát byl na motokárové dráze (v Kerpenu - pozn. red.) klid, protože všichni seděli v mámině bistru a sledovali start závodu, ve kterém Michael bohužel z technických důvodů ujel jen pár set metrů. Byly to velmi výjimečné momenty,” vzpomíná na chvíle, kdy Schumi vlétl do F1 jako meteorit.

Schumi tehdy v průměrném autě na trati, na níž navzdory opačným tvrzením jeho manažera nikdy dříve nejel, zajel sedmé místo v kvalifikaci a sklonil hlavu jen před legendami jako Senna, Prost, Mansell, Berger, Alesi a Piquet v těch nejlepších strojích své doby. Týmovému kolegovi hned na první dobrou nadělil sedm desetin sekundy ztráty, bylo to ohromující.

I v roce 2013 bylo na co vzpomínat, pak ale přišel 29. prosinec. „Ta osudná chvíle změnila celou naši rodinu,” říká dnes smutně Ralf. „Za sebe mohu říci, že jeho nehoda byla i pro mě velmi smutným a drastickým zážitkem. Ale nejen pro mě, například i pro Michaelovy děti: Mick, jak všichni víme, tam tehdy sám byl jako teenager. Bohužel, život není vždy fér a bohužel tady vstoupila do hry spousta smůly,” vzpomíná dál.

Vše se ale snaží brát tak, jak to je - Michael měl v životě hromadu štěstí, jeho vzestup asi nejlépe popsaný jeho manažerem Willim Weberem v knize Benzin im Blut (v češtině S benzinem v krvi) je skoro neuvěřitelným, až pohádkovým příběhem stojícím na kombinaci naprosto mimořádných Michaelových schopností a Weberově protřelosti a ochoty riskovat. Smůla pak krutě srovnala skóre o několik dekád později.

„Chybí mi Michael z dob před nehodou. Život je někdy nespravedlivý,” říká, ale současně dodává: „Michael měl v životě často štěstí, ale pak došlo k této tragické nehodě. Možnosti moderní medicíny dovolily některé věci, ale nic pořád není takové, jaké to bývalo,” uzavírá někdejší hvězda stáje BMW WilliamsF1.

Zdroj: Auto Bild

Petr Miler