Autoforum

/

Foto: Transport for NSW, CC0 Public Domain

Kdo říká, že skryté měření rychlosti je skvělá věc, která udržuje řidiče permanentně ve střehu před možným postihem za rychlou jízdu, tady má důkaz, že tomu tak není. Neoznačování měřicích aut a míst měření bezpečnější silnice nepřineslo, právě naopak.

Jednou z oblíbených tezí politiků je zdůrazňování vztahu mezi rychlostí a nehodovostí. Zní to logicky, však z vyšší rychlosti déle brzdíte, ve vyšší rychlosti hůře provedete výhybný manévr, s vyšší rychlostí je na všechno méně času pro vás i pro ostatní... Jenže realita takto jednoduchá není.

Nevíme o jediném významném případu v celých dějinách, kdy by se přímou úměru mezi těmito dvěma veličinami podařilo jakkoli prokázat. Je nakonec úplně jedno, jestli se podíváme na výsledky rakouských experimentů, dopady zvýšení rychlosti v Nizozemsku, zrušení nejvyšší povolené rychlosti v Austrálii nebo někdejší zrušení limitů v ČSSR, dokonce i na okreskách. Nic z toho nepřineslo zvýšení nehodovosti, naopak. Stejně tak tu máme permanentní důkaz v podobě německých dálnic, které jsou jedněmi z nejbezpečnějších na světě vzhledem ke kilometrovému výkonu a ke všemu tragické dopady snah rychlost snížit. Jak může ve stínu těchto faktů nashromážděných za několik dekád někdo tvrdit, že rychlost zabíjí?

Bohužel pro takto smýšlející politiky se dokola ukazuje, že mnohem podstatnější než to, zda někdo jede 100, 120 nebo 140 km/h, je, jakou pozornost věnuje řízení. Ostražitý řidič jedoucí rychleji se dlouhodobě ukazuje být menším rizikem než šofér jedoucí pomaleji, kterého více než co jiného zajímá, zda se náhodou s ručičkou tachometru nedostane kamsi do zakázaných vod. Nic z toho ale státní aparát nereflektuje - rychlostní limity a jejich vymáhání plní státní kasu, a to se počítá. Podobné je to se skrytým měřením rychlosti, však když na něj budete upozorňovat, lidé pojedou vždy pomalu a tím se nic nevybere...

Politici ovšem vždy hovoří hlavně o snaze o zvýšení bezpečnosti na silnicích, někdy jsou ale fakta tak jasná, že se taková pozice stane neudržitelnou. Přesně to se nyní dozvídáme z Austrálie, přesněji z tamního New South Walesu (NSW neboli Nového Jižního Walesu), kde se před dvěma lety rozhodl bojovat za vyšší bezpečnost na silnicích větší represí. Tamní zákonodárci tedy rozhodli, že na rozdíl od minulosti již nebudou muset být vozy s radary jasně označené, stát samostatně na jasně viditelném místě a nebude před nimi povinně varovat příslušná cedule. Australská policie mohla najednou číhat takříkajíc za bukem a pokutovat jako o závod.

Tento krok z podstaty věci nemohl k vyšší bezpečnosti přispět, neboť řidiče jen přistihne při tom, jak rychlost porušují. A její dodržování na spoustě míst má svůj význam, naše filipika na úvod mířila proti paušálním rychlostním omezením, která nezřídka vedou jen k tomu, že se potají měří na místech, kde dost lidí jede rychleji, aniž by to představovalo jakýkoli závažný problém. Když se naopak viditelně měří tam, kde je snížení rychlosti žádoucí (například v okolí křižovatek), logicky to má za následek předejití nehodám, které by kvůli tomu mohly vzniknout.

Lidé totiž nohu z plynu nesundávají poté, co je někde změří radar a oni následně pár týdnů na to dostanou složenku vyzývající k uhrazení pokuty. K tomu je donutí jen přítomnost policie. Když se ale policie schovává, neřeší to nic, pomineme-li tedy onen dodatečný příjem do státní kasy. Přesně k tomu v NSW došlo. Dle dostupných dat za poslední fiskální rok bylo zaznamenáno více než 480 tisíc přestupků, jež vygenerovaly pokuty ve výši 83,6 milionů australských dolarů (cca 1,4 mld. Kč). O rok dříve šlo přitom jen o 217 tisíc přestupků a 36,4 mil. AUD (612,25 milionu korun).

To je více jak 100% změna v počtu rozdaných pokut i vybraných peněz, je díky tomu v Austrálii bezpečněji? Ani omylem. Realitou se stal pravý opak - na silnicích státu o rozloze 810 tisíc kilometrů čtverečných zemřelo od září 2021 do září letošního roku 274 lidí, tedy o 21 více než v předchozích dvanácti měsících. Vládní opatření tedy skutečně vedla jen k obohacení státního aparátu, smrtelných nehod téměř o desetinu přibylo.

Ve stínu těchto faktů zákonodárci nemohli dále čelit kritice se vztyčenou hlavou a rozhodli o návratu ke starým pořádkům. Policejní auta tak budou muset být od února příštího roku znovu viditelně označená, mají i zakázáno skrývat se za oním bukem či křoviskem. Nové nařízení dokonce stanoví, že nesmí parkovat blíže než 10 či 15 metrů od ostatních vozů, aby byla jasně viditelná. Z toho důvodu se vrací i cedule, které na ně upozorňují. Policie navíc bude muset z každého měření pořídit obrazovou dokumentaci umístění vlastních aut, aby bylo možné ověřit, zda pravidla respektuje.

Je to pozoruhodný obrat, zvláště pak na Austrálii, která není zrovna kontinentem svobody. Před fakty ale nelze zavírat oči - pokud skryté měření vedlo ke zvýšení počtu obětí dopravních nehod, je zjevné, že nefunguje. Politikům tak pod tlakem kritiky veřejnosti nezbylo než nové pořádky zase zrušit.

Zdroj: Drive

Petr Prokopec