Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Do neefektivního fungování Volkswagenu jednou někdo bude muset říznout. Někdo, kdo přijde částečně zvenčí, komu nebude chybět nadšení pro věc a postrádat nebude ani ověřený podnikatelský talent. Mate Rimac splňuje vše, navíc už s Volkswagenem jezdí. A s jakým.

Jestli nás něco historie naučila, pak je to potvrzení pravdivosti slov tom, že věci se nejprve musí pokazit, aby se mohly zlepšit. Nevím, jestli to autor této fráze takto myslel, faktem ale je, že bezproblémové fungování snad jakékoli společnosti, země nebo firmy cpe do popředí ty průměrné, kteří se vzhledem ke svému počtu snadno ubrání nadvládě schopnějších. A protože vlastně o nic nejde, nic zvláštního se neděje, okolí je ve svém čele toleruje už proto, že alespoň po nějaký čas dokážou držet pro ně uspokojivý status quo a nic po nich nechtějí.

Takoví lidé ale nebývají dost schopní na to, aby dříve nebo později nezačali dělat chyby či vyložené nesmysly. A neuvážené kroky podnikají tak dlouho, až se věci skutečně pokazí. Pak kolikrát už ani sami nechtějí stát u kormidla Titanicu, a pokud ano, ostatní je tam stejně nestrpí. Takové chvíle dají vyniknout výjimečným lidem, které okolnosti vynesou do popředí a věci zase spraví do chvíle, než okolí znovu zpohodlní a nechá je nahradit těmi průměrnými.

Odpustíme si dráždivé politické analogie, jakkoli minimálně na tom, že kolem roku 1989 se něco podobného odehrálo i u nás, bychom se snad shodnout mohli. Děje se to také ve firmách, které si prochází sinusoidami svých vývojů a ve svých dolních amplitudách dovolí prosadit se lidem, jako je Ferdinand Piëch. Jsem přesvědčen, že ho v podstatě všichni museli vždy nenávidět už pro jeho arogantní pedantství a bazírování na vysokých pracovních výkonech v jakýkoli moment jeho existence i existence libovolné firmy, v níž zrovna působil. Když byl ale VW na hranici bankrotu v na začátku 90. let, všem bylo jasné, že mimořádně inteligentního technika, byznysmena, manažera a automobilového nadšence v jedné osobě prostě potřebují, aby firma přežila.

A tohle se bude opakovat. Lidé jako Schäfer nebo Zellmer opakovaně ukazují, že jsou tak nanejvýš úředníky udržujícími oheň, jakmile mají být tahouny firmy a nositeli vize, selhávají a přivádí ji znovu tam, kde před 30 roky byla - i nejvyšší šéf Blume nyní říká, že je znovu zralá na bankrot. Otěže z jejich rukou bude muset jednou, až bude opravdu zle, vytrhnout někdo jiný a začít dělat cosi jako kdysi Piëch. A nyní si říkáme, že by to mohl být Mate Rimac, současný šéf - to byste neuhodli - Rimacu a také Bugatti.

Do struktur VW tedy tak nějak nepřímo zaplul už dřív, o budoucnosti Bugatti se musí radit s vedením VW Group. Na tuto myšlenku nás ale přivedlo něco jiného - koupil si Volkswagen. A ne jen tak ledajaký, na Instagramu se pochlubil tím, že si navzdory svému jmění odhadovanému na skoro 60 miliard Kč pořídil na běžné (byť jistě občasné) ježdění VW Golf V R32. Tedy nepochybně jeden z nejlepších hot hatchů dějin, šestiválcovou raketku, která je doma ve městě, na okresce, na okruhu i na Autobahnu.

Znovu tím ukazuje, že to je nadšenec tělem i duší, ale to jsem i já. Přesto bych VW asi řídit nemohl. Mate má mnohem lepší předpoklady - není jen nadšený, je i technicky velice zdatný, je to byznysmen, který z ničeho vybudoval vlastní firmu a nyní řídí automobilku typu Bugatti, dokáže vnímat potřeby zákazníků a naslouchat jim. Jen nevíme, jestli dokáže být i takový ras, jak je někdy třeba. Ale pokud ano... Nyní si k tomu zažívá, jak má fungovat prakticky perfektní Volkswagen, jak vám nejlépe sám ukáže na videu níže. Nejsem zrovna prognostik, ale něco mi říká, že prostor pro ještě větší realizaci tohoto člověka se může otevřít relativně brzy.

Zdroj: materimac@Instagram, Autoforum.cz

Petr Miler