Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes jsou Volva nejbezpečnějšími auty světa. Cesta k jejich prvenství začínala u mnoha testovacích prototypů a tento byl přes některé legrační prvky tím úplně nejdůležitějším.

Volvo Experimental Safety Car, zkráceně VESC, byl koncept, který na jedné straně předcházel veleúspěšné řadě 240. Na té druhé, snad ještě důležitější, ale sloužil jako pojízdná laboratoř pro testování řady svého času inovativních bezpečnostních prvků. První představení pojízdného konceptu proběhlo na ženevském autosalonu v roce 1972 a spousta jeho prvků se později stala přirozenou součástí produkce severské automobilky či aut obecně.

Z hlediska vzhledu experiment naznačil designový jazyk nadcházejícího modelu 240, který byl představen o dva roky později a stal se nejdéle vyráběným typem značky. S produkcí téměř 2,9 milionu kusů v průběhu 19 let těžko hledá konkurenci i dnes. Ale zpět k předchůdci, bez kterého by Volva nebyla tak bezpečnými vozy.

Koncepční provedení bylo totiž vybaveno řadou vymožeností, které byly v sedmdesátých letech považovány za sci-fi. Projekt VESC má kromě jiného bezpečnostní pásy, jež byly po startu motoru automaticky přitáhnuty k sedadlům, airbagy pro cestující vepředu i vzadu, zabudované přední opěrky hlavy vysouvající se při nehodě, při nárazu zajíždějící volant o 150 milimetrů od řidiče, dále jsou přítomny stěrače a ostřikovače světlometů, a také stěrač a ostřikovač zadního okna.

Technici se zaměřili nejen na doplňky, ale vyzkoušeli několik novinek při konstrukci karoserie. Prototyp se vyznačuje extra odolným tělem s přední a zadní částí maximálně absorbující náraz. Prostor pro cestující je chráněn robustní sítí nosníků ve střeše, včetně integrované ochranné klece. Boky jsou vyztuženy trubkami, které poskytují dodatečnou ochranu při bočním střetu. Zadní držáky motoru byly navrženy tak, aby agregát po čelní kolizi zajel pod vozidlo. Vystrčené nárazníky daly vozidlu charakteristickou siluetu, 5 520 milimetrů dlouhý automobil byl poskládán tak, aby posádka zvládla i čelní střet rychlostí 80 km/h. To by byl odvážný cíl i dnes, natož skoro před půl stoletím.

Dalšími prvky, dnes zcela obvyklými, ovšem v té době platícími za žhavé novinky, byly kotoučové brzdy s ABS, automatické odpojení přívodu paliva, automatické ovládání výšky podvozku či akustické upozornění na jízdu vzad. Auto se osvědčilo v roli mobilní zkušebny pro další technická řešení, jako je modifikovaný systém předního odpružení.

Naprosto dokonalý příklad nadčasového myšlení autorů vývojového exempláře byla ovšem zabudovaná kamera pod víkem kufru. Žádná sotva neviditelná čočka dnešního ražení, ale klasický velký objektiv jak z dědečkova fotoaparátu přimontovaný místo zadní registrační značky. Záložní snímač monitoruje dění za autem a přenáší záběry na „televizi” uloženou ve středu palubní desky. Proti nepříznivým vlivům počasí slouží jednoduchá plechová stříška chránící dnes už legračně vypadající řešení.

Kamera pobaví, projekt jako takový ale k smíchu rozhodně nebyl. Ukázal ohromné odhodlání automobilky kráčet směrem k výrobě maximálně bezpečných aut, které ji vydrželo dodnes. O většině řešení integrovaných do VESC konkurence ani neuvažovala a platné legislativní požadavky řešení vozu dalece přesahovala. A nebyl to jen výstřel do prázdna, však nám ukažte auto, které dnes naprostou většinu systémů VESC nemá. U Volva je byli s to vyvinout už před 46 léty.

Mirek Mazal