Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Niki Lauda, kterého nakonec dohnaly následky jeho 43 let staré nehody, byl v moderní době znám spíše jako legenda, pilot, komentátor či manažer. On to byl ale hlavně skvělý pilot a závod v Brands Hatch roku 1982 to skvěle připomíná.

Tento týden svět přišel o jednoho z posledních velikánů Formule 1. Niki Lauda zemřel v noci z pondělka na úterý ve věku 70 let, za čímž stály jeho zdravotní komplikace z posledních měsíců. Rakušana tak definitivně dohnala zubatá s kosou, která na něj číhala již v roce 1976 na Nürburgringu. Z jejího ohnivého náručí se ovšem dokázal vyprostit a následně šokovat i ty, kterým Formule 1 vůbec nic neříkala. Do kokpitu se totiž vrátil po nehodě, která navždy poznamenala jeho zdraví, již po pouhých šesti týdnech. A rovnou v italské Grand Prix skončil čtvrtý.

Právě tato událost proslavila Laudu vůbec nejvíce. Bylo by ovšem škoda, kdyby v našich vzpomínkách měl být zafixován jen jako „ten, který přežil“. Koneckonců jde o trojnásobného mistra světa, který jako vůbec jediný pilot na světě dokázal získat tituly se dvěma nejprestižnějšími týmy světa, tedy s Ferrari a McLarenem. V barvách britské stáje se navíc stal šampionem až po svém comebacku, po roce 1979 si totiž dal ve Formuli 1 na nějaký čas přestávku.

Rakušan se do královské motoristické disciplíny vrátil v roce 1982, přičemž McLaren jej měl angažovat za tehdy královský plat 3 miliony dolarů. V této sezóně skončil v šampionátu pátý s třicetibodovým ziskem, chlubit se zároveň mohl i dvěma vítězstvími. My si nyní posvítíme na to pozdější, jenž přišlo v britské velké ceně, která se nejela na okruhu Silverstone, nýbrž na Brands Hatch. To je mimochodem trať hojně využívaná tvůrci filmu Rivalové, jenž o Laudovi pojednával.

Zpět ale k samotnému závodu, který zpočátku vůbec nevypadal, že by se jel v Laudově režii. Rakušan skončil v kvalifikaci až na pátém místě, zatímco na pole position se vůbec poprvé v kariéře postavil Keke Rosberg. Pro toho se ostatně sezóna 1982 stala nejúspěšnější v kariéře, neboť na jejím konci byl korunován mistrem světa. Zajímavé přitom je, že během tohoto roku dokázal získat pouze jediné vítězství, a to v Dijonu. Jeho Williams však byl spolehlivější než Laudův McLaren.

Monopost MP4/1 byl přitom více než revoluční, neboť se jednalo o první vůz Formule 1, jehož šasí bylo kompletně z karbonu. Představen byl již v roce 1981, Lauda tak používal „béčkovou“ specifikaci. Zajímavé přitom je, že na Brands Hatch vyrazil bez křídla, stejně jako mnoho dalších jezdců. Řada jich ovšem čelní spoiler měla. Byl to přitom právě Niki, kdo již v roce 1979 před svým prvním odchodem ze šampionátu zjistil, že vozy jsou na některých okruzích bez křídla rychlejší.

To jsme ale poněkud odbočili, vrátit se tak můžeme k samotnému závodu na Brands Hatch, jenž dokonale mapuje Laudův charakter. Rakouský závodník se totiž vyznačoval agresivní jízdou pouze ve chvílích, kdy to bylo potřeba. Hned v prvním kole tak na to šlápl a v nájezdu do zatáčky Druids překonal Didiera Pironiho. Před sebou tak měl již jen jeden vůz, neboť Riccardo Patrese se srazil na startu s René Arnouxem a Rosbergovi odešel ráno motor, takže startoval zezadu.

Lauda si přitom byl vědom skutečnosti, že jeho McLaren s atmosférickým třílitrovým osmiválcem nemá po stránce dynamické na Brabham BT50 Nelsona Piqueta, jenž byl poháněn 1,5litrovým turbem od BMW. Zároveň však velmi dobře věděl, že přeplňované jednotky trápí značná nespolehlivost. Víceméně tak jen čekal na selhání soupeře, které přišlo v devátém kole. Poté již měl Niki cestu k vítězství prakticky volnou.

Díky tomu, že Piquetovi odešel palivový systém, jsme se nedočkali situace, která se momentálně v závodech již nenosí. Brabham totiž v rámci agresivní strategie natankoval oba vozy minimálním množstvím paliva. Patrese a Piquet si pak měli díky výkonným motorům vybudovat dostatečný náskok, který by jim umožnil zastavit v boxech, dotankovat a rovnou i vyměnit pneumatiky. Nehody ale plány zmařily.

Niki pak tímto vítězstvím definitivně zavřel ústa všem kritikům, dle kterých Rakušan měl být již za zenitem. Jeho opětovná cesta na vrchol ale byla ještě velmi dlouhá, neboť v roce 1983 skončil v šampionátu až desátý. McLaren se totiž rozhodl rozloučit s atmosférou Fordu a místo toho vsadil na přeplňovanou jednotku od Porsche. Ta však byla usazena do experimentální specifikace monopostu MP4/1E.

Již o rok později ale Britové vyrukovali s novým vozem MP4/2, který taktéž přišel s nemalými inovacemi. Karbon se totiž rozšířil i na kotouče, což opět tým vzdálilo od konkurence. Lauda pak v této sezóně vyhrál pětkrát, přičemž jedny zlaté vavříny pochází z Rakouska. Domácí velkou cenu přitom vyhrál jako vůbec jediný z rakouských jezdců. Tehdy se potřetí stal mistrem světa, bylo mu 35 let. Dalších 35 let si na tomto světě ještě užil, teď už na něj můžeme jen vzpomínat jako na jednoho z nejlepších automobilových pilotů historie tohoto světa.

Petr Prokopec