Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Pro automobilový segment pracuje v EU přímo i nepřímo 14,6 milionu lidí, což je obrovská masa. Právě proto tento segment podporují vlády, s koncem podpory ale přijdou výpovědi.

Pro většinu lidí představuje automobil pouhý dopravní prostředek, který je doveze z jednoho místa na druhé. Řada z nich tak s nevraživostí nahlíží na miliardy pěchované vládami právě do této branže, pokud by k tomu ovšem nedošlo, Evropská unie by rázem byla blízko ekonomickému kolapsu. Je totiž třeba si uvědomit, že pro automobilový průmysl pracuje 14,6 milionu Evropanů, což odpovídá 6,7 procenta všech zaměstnaných v celé EU. A i když toto číslo kalkuluje i s mnohými navázanými firmami, z podstaty nemůže kalkulovat se všemi pracovními místy, které generuje zprostředkovaně. Takže toto číslo bude ve skutečnosti ještě vyšší.

Automobilová asociace ACEA tuto statistiku ještě rozvádí a udává, že přímo v 298 evropských továrnách na auta pracuje 3,7 milionu lidí, což odpovídá 11,5 procentům všech zaměstnanců v průmyslu. Kromě toho je třeba počítat také s dalšími 31 ruskými, 30 britskými a 17 tureckými podniky. Jinými slovy je tedy daný průmysl pro starý kontinent enormně důležitý. Problémem však je, že přirozený zájem o nová auta začal klesat již před příchodem koronaviru. A pandemie vše jen umocnila.

V současné chvíli by proto bylo logické, kdyby automobilky začaly propouštět a zeštíhlely své podnikání pro nevyhnutelně horší léta, která je čekají.. Nicméně to je v mnoha státech prakticky nemožné. První překážkou jsou odbory a druhou politici, kteří si nechtějí vzít na triko masivní růst nezaměstnanosti. Do automobilek tak sypou peníze přímo či nepřímo různými úlevami, aby o práci přišlo co nejméně lidí. Kvůli tomu ale výrobci najeli na trochu podivnou praxi, kdy předem počítají s tím, že vyprodukují více aut, než po kolika zákazníci touží. Přebytky pak prodávají klidně i se ztrátou, která je ovšem vykompenzována oněmi vládními penězi.

Tento způsob výroby a prodeje byl po několik let běžný, ovšem logicky neudržitelný. Přičemž jeho slabiny plně odhaluje právě aktuální pandemie. S tou jsou sice spojené mnohem vyšší dotace, ovšem prozatím jen v letošním roce. Od toho příštího se ale začnou snižovat a za pár let zmizí zcela, neboť ani vládní sekeru nelze zatínat nekonečně hluboko. Zdá se, že masivní propouštění je nevyhnutelné, ostatně sama ACEA uvádí, že v ohrožení je nejméně 1,1 milionu pracovních pozic.

S druhou vlnou pandemie ovšem tlak na vyšší efektivitu narůstá a ochota vlád kohokoli podporovat klesá, ostatně to vidíme i u nás. Výpovědi tedy mají přijít, a pochopitelně ve chvíli, kdy skončí ony vládní programy. Výrobci jsou totiž zatíženi nucenými obřími investicemi do elektromobility, díky čemuž si již nemohou dovolit mnoho velkorysosti. Buď zefektivní svou činnost, nebo riskují svůj vlastní osud.

Problém je to především pro Českou republiku, kde bylo k roku 2015 evidováno 8 továren, v nichž v dané době pracovalo 160 tisíc lidí. Již samotné toto číslo přitom bylo vyšší než v Itálii, v přepočtu „na hlavu“ totiž pro automobilky či jejich dodavatele pracuje každý sedmdesátý Čech. Tím jsme se sice dostali na první místo ve světě, toto prvenství je ale podobně veselé jako rekordní počet nových případů koronaviru na hlavu. Jakmile začnou výrobci osekávat náklady a propouštět, budeme mezi prvními, kteří to poznají.

Zdroje: Autocar, ACEA

Petr Prokopec