Autoforum

/

Foto: Stellantis

Je to fascinující, ale i řadoví zaměstnanci zjevně pochopili, na jak sebevražednou misi se vedení automobilky vydalo. Možná by jim to bylo jedno, kdyby její obětí nebyli také oni, jenže jsou. Tohle jsou reálné dopady neefektivity centrálního plánování, které nutí lidem nechtěné a bere chtěné.

Jen v posledních pár dnech dorazily z Itálie zprávy o zastavení výroby jak elektrického Fiatu 500, tak spalovací Pandy. Zprvu to vypadalo jako projevy dvojího tržního neúspěchu, které spolu nemají mnoho společného, jak se ale postupně ukázalo, společného toho mají mnoho.

Elektrickou pětistovku si nikdy nevyžádali zákazníci, byla nabídnuta jen proto, že vyhovuje plánům EU na stoprocentní elektrifikaci osobních aut a mechanismům, které to mají zařídit. Není tedy divu, že ji skoro nikdo nekupuje, Pandu ale lidé chtějí. Proč se tedy její výroba zastaví též? Paradoxně právě proto - ony mechanismy EU by v případě, že se neprodává dost modelu 500e, znamenaly za vysokého zájmu o Pandinu pro koncern Stellantis takové pokuty, že se mu víc vyplatí nedělat nic a prodeje uměle omezit.

Zní to jako nějaká konspirační teorie, ale je to bohužel ryzí fakt potvrzený z nejvyšších míst Stellantisu. Pro to jsou to zřejmě jen hrátky s čísly, jenže tohle přesouvání průměrných CO2 po Excelu má hmatatelné dopady na skutečné lidi, kteří mají tato auta vyrábět. A celkem pochopitelně nerozumí tomu, proč jim mateřská firma fakticky zakazuje dělat auta, která by se dala prodávat v podstatně větším množství. Ve výsledku totiž mají málo práce a logicky se bojí o to, že přijde chvíle, kdy oni přijdou úplně.

I to jsou praktické dopady toho, co jsme probírali ráno, je to řízený ekonomický rozvrat v přímém přenosu. Vedení firmy jako by to nevidělo a plácá věci, které se zaměstnancům akorát zajídají, nakonec i dealeři toho samého koncernu jsou proti. Minimálně italským zaměstnancům v automobilovém sektoru tak došla trpělivost a včera po 20 letech vyhlásili celonárodní stávku, jak informuje agentura AP.

Podle ní vyšly do ulic Říma desítky tisíc lidí, aby „zajistily budoucnost italského automobilového průmyslu”. Stellantis, který ovládá značky jako Alfa Romeo, Ferrari, Fiat, Lancia nebo Maserati byl pochopitelně centrem pozornosti, neboť postupné omezování jeho automobilových aktivit v zemi přineslo snížení tamní produkce aut o masivních 70 procent během posledních 17 let. A nově ohlášená zastavení výroby byla poslední kapkou.

Zaměstnanci, kteří dnes pro Stellantis pracují, zjevně nemají co dělat. „Pracujeme jeden až dva dny v týdnu, když to jde dobře,” řekl AP Riccardo Falcetta, zástupce odborového svazu kovodělníků UIL. Když pracujete takhle málo, v podstatě jen čekáte na vyhazov, něco takového je logicky neudržitelné. Italské odborové organizace tak ve společném prohlášení uvádí, že se desítky tisíc zaměstnanců sešly, aby „znovu nastartovaly budoucnost automobilového průmyslu v Itálii a Evropě”. Dále uvádí , že „krize v automobilovém sektoru hrozí, že bude mít ničivé dopady na výrobu a zaměstnanost” a že „je naléhavě nutná reakce ze strany Evropské unie, italské vlády i Stellantisu”.

Obáváme se, že dotyční z toho mají víc rozumu než samotné vedení firmy, jakkoli pro manýry odborářů obvykle nehoříme. A stejně tak máme pocit, že pozice šéfa firma Tavarese je stále více neudržitelná. V USA už je pomalu pro smích a na druhé straně Atlantiku musí sledovat, jak jeho rozhodnutí mají tyto následky. A jsou to skutečně jeho rozhodnutí, jeho tužby, současné odvolávání se na tlaky EU, které tak vehementně podporuje, z jeho úst přece už nikdo nemůže brát vážně.

Zdroj: AP

Petr Miler