Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nikdo nedokáže s jistotou říci, zda by napodruhé byl úspěšnější, se svou technikou by ale dnes působil jako naprosté zjevení. V době, kdy se cokoli většího než dvoulitrové turbo jeví být nemravné, by ohromoval i čtyř- a šestilitrovými motory.

Volkswagen před pár dny opravdu překvapil, když publikoval snímky druhé generace vlajkové lodi Phaeton. Ta byla zaříznuta prakticky těsně před příchodem na trh, německá automobilka totiž kvůli kauze Dieselgate potřebovala investovat více peněz do elektromobility, aby vylepšila svou image. Je pochopitelně otázkou, nakolik jí to opravdu pomohlo, neboť o podvodech s diesely se po pár měsících téměř přestalo mluvit, zatímco vnucovaná elektromobilita je terčem kritiky den co den.

My se nicméně budeme nyní soustředit jen na Phaeton D2, který měl skutečně zamířit na úplný vrchol potravinového řetězce. Podle informací magazínu Auto Motor und Sport měl být totiž vůz k mání jen s prodlouženým rozvorem. Do délky by tak narostl na 5,3 metru, čímž by se dostal na úroveň Audi A8. S tímto modelem sdílel také platformu MLB a ze stejných skladů měly pocházet benzinové, dieselové či plug-in hybridní pohonné jednotky.

Pohled na plánovanou nabídku přitom připomíná časy, kdy byl koncern VW Group na vrcholu a kdy u něj mohl vysněný vůz nalézt i ten nejnáročnější zákazník. V případě Phaetonu totiž diesely zastupoval třílitrový šestiválec (286 koní) a čtyřlitrový osmiválec (408 koní). Oba motory ale nakonec skončily u Volkswagenu Touareg třetí generace, který nakonec ze zrušeného projektu vytěžil nejvíce. A neplatí to jen o agregátech, ale i o interiéru.

Ještě než ovšem zamíříme do kabiny, je třeba doplnit veškerá data o pohonných jednotkách. Benzínovou stránku věci totiž měl zastupovat třílitrový šestiválec, jenž by produkoval 340 koní, a plug-in hybridní ústrojí vyladěné na 462 koní, jenž se nakonec objevilo pod kapotou Touaregu R. Ještě výše by nicméně zamířil šestilitrový dvanáctiválec twin-turbo, který by stejně jako v případě Bentley Flying Spur dával k dobru 612 koní.

S touto verzí by se Phaeton mohl postavit i BMW M760iL, stovku by totiž stejně jako jeho britský příbuzný zvládal za 3,8 sekundy. A pokud by jeho potenciál Němci nezařízli omezovačem, pak by dosáhl i na 333 km/h. Tím by se německá automobilka dostala do dříve nevídaných sfér, ovšem nikoliv jen dynamicky, ale i cenově. Dá se totiž předpokládat, že méně než čtyři miliony korun by Phaeton W12 rozhodně nestál.

To ostatně potvrzují i další data, neboť druhá generace měla dostal do vínku hypermoderní aktivní podvozek. Ten by používal kameru skenující povrch vozovky, díky čemuž se vůz může na různé hrboly již předem připravit. Tato technologie značně připomíná prediktivní podvozek Audi - i to evidentně patří mezi koncernové vozy, které na zrušení projektu v mnohém profitoval.

Dostáváme se tím do interiéru, kde limuzína měla používat 12,3palcový digitální přístrojový štít a 15palcovou dotykovou obrazovku multimédií. Právě tuto kombinaci dodnes nabízí Touareg, který tak pomalu můžeme považovat za Phaeton na chůdách. I když třeba na bezdrátové dobíjení baterií mohou jeho hybridní verze zapomenout. Stejně jako u SUV není k dispozici zatmavení oken po stisku tlačítka nebo motor W12 TSI.

Němci tedy skutečně chystali vůz, na který by po právu byl hrdý i Ferdinand Piëch. Nicméně zmiňovaný dieselový skandál do jejich plánů vrazil vidle. Nakonec se tak nové vlajkové lodi dočkali pouze Číňané. Jakkoli je ovšem model Phideon rovněž postaven na platformě MLB, ve srovnání se zaříznutým Phaetonem jde jen o pouhý odvar.

Zdroj: Auto Motor und Sport

Petr Prokopec