Autoforum

/

(+ videa) Je jedním z nejlepších ostrých kompaktů a řadí se i mezi ty nejlevnější. Příhodnější vrcholný model snad Leon ani nemohl dostat.

Nebudeme si nic nalhávat, poslední léta nejsou pro příznivce špičkových sportovních aut zrovna rájem na zemi. Rychlá jsou tedy stále více, ovšem zejména pod tlakem orientace dříve úzce zaměřených značek na stále širší klientelu a regulatorního snižování papírové spotřeby prakticky v celém vyspělém světě postupně ztrácí svůj charakter a jedinečnost. Kdo by před pár léty čekal, že si nebudete moci koupit Porsche 911 GT3 s manuální převodovkou, že nebude k mání jediné BMW M s atmosféricky plněným motorem nebo že nabídku vozů od AMG zaplaví modely s pohonem všech kol. K vyššímu odbytu tyto změny nepochybně vedou, ke schopnosti uspokojit skutečně náročnou klientu podobně orientovaných aut ale stejně nepochybně nikoli.

Radost z toho pravidelně nemám, aspoň malou útěchou je mi ale stav, který paradoxně nastal mezi vozy orientovanými na klientelu co možná nejširší. Se ztrátou charakteru jsou na tom sice podobně, v jejich případě je ale patrné, jak ohromně se za poslední dekádu či ještě kratší období zlepšila jejich dynamika, o kolik dostupnějším se stal alespoň závan zážitků dříve vyhrazených kupcům vozů s mnohamilionovými cenovkami. Vzpomeňte si ještě na situaci na začátku milénia a dejte si jí do kontextu s dnešní realitou. Trochu z hecu jsme kdysi otestovali Škodu Rapid s cenou 320 tisíc Kč na Nordschleife a žádné bídné představení tam nepředvedla. Přidejte nějakých 150 tisíc Kč a můžete si koupit výkonné verze standardních kompaktů, které už i na podobném okruhu budou patřit k tomu rychlejšímu. Přihoďte dalších 150 nebo 200 tisíc korun a můžete sáhnout po ostrých verzích jako Octavia RS, Golf GTI nebo Astra OPC, které rázem budou stačit jen pár let starým sportovním modelům s dvoj- či trojnásobnou cenovkou.

I když se o vpravdě řidičská auta většinou nejedná, nemohou mě nefascinovat. Zcela nezáživná ostatně také nebývají, podstata mé náklonnosti k nim ale tkví v něčem jiném - třebaže jsem na jednu stranu automobilový šílenec, který dokáže ocenit i drobnou nadvládu získanou výměnou za zcela neadekvátní investici, povoláním jsem stále ekonom a k dobrému poměru ceny a předváděného dynamického představení nemohu být lhostejný. I když jsem taková auta nikdy příliš nekupoval, při testech mě pravidelně baví za volantem zdánlivé „loserkáry” trápit ty, kteří mají pocit, že sedmimístná cifra na faktuře za nový vůz obnáší také předplatné na vítězství. Prostě mi dávají smysl a pobavit dokážou i jinak než samotnou jízdou.

Do vřavy takto koncipovaných kompaktních sporťáků se nejnověji přidal Seat Leon Cupra s až 280 koňmi, slušnou sportovní výbavou a cenou hluboko pod 700 tisíc Kč. Je také on dalším smysluplným pokračováním příběhu jménem „výkon lidu”? Přesně to jsem se snažil zjistit při prvním testu v blízkosti jeho rodného města.

Nevtíravý agresor

Než se ale dostanu k „dynamickým záležitostem”, musím se na chvíli pozastavit u těch statických. Leon Cupra je totiž i v tomto směru zajímavým zjevem, když na jednu stranu staví na atraktivních designových základech Leonu jako takového, na tu druhou k nim ale zase tak moc nového nepřidává. Nárazníky, kola, výfuky a pár výsostných znaků, to je v podstatě všechno. Když se zaměříte na drobnosti, najdete vzhledových specifik o něco více, už samotné pojetí větších zvláštností vás ale k dalšímu koumání nutit nebude - odlišnosti jsou zásadně nevtíravé, decentní, v době plné vozítek vypadajících, jako by se právě utrhla z pouťového kolotoče, snad až nemístně skromné.

Vadí mi to? Ani náhodou, nemám rád auta, která na všechny kolem křičí, o jaké sportovce se jedná a když pak dojde na činy... Leon Cupra nekřičí, zvláště v testované šedé barvě v podstatě mlčí a svou energii raději šetří na to, o co tu jde především - o jízdu. Nechci tím ale naznačit, že jde snad o neatraktivní, nebo dokonce nudný vůz, to v žádném případě. Cupra je sexy, vypadá atleticky, svalnatě, jen se prostě nevtírá. Pouze když ji přistihnete po boku nějakého obyčejnějšího provedení Leonu, dá hned najevo, kdo z obou Španělů je leda lvem salónů a kdo hodlá prohánět nebohou lovnou po asfaltových pastvinách.

Podobným způsobem bychom mohli projít i interiér, který si vysloužil celkem typické a znovu nikterak zvlášť křiklavé sportovní doplňky - pedály, řadičku, volant (je zase jednou zploštělý, ale velmi jemně, prakticky to vadí málokdy), sedadla a řadu drobností typu specifická přístrojová deska či nějaká ty drobnost v rámci palubních systémů. Ke všem z oněch odlišností by se dalo něco říci, vypíchnu ale je jedinou - sedadla. Vypadají skoro jako ta skořepinová (skutečné „skořepiny” budou za příplatek k mání později) a vyvolávají ve vás dojem nekompromisně tvarovaných „sicen”, které vás chytnou a nepustí, skoro za každou cenu. Jenže realita je trochu jiná - ona vás na jednu stranu obejmou opravdu velice důkladně, jsou ale přitom neobyčejně příjemná, pohodlná a za své služby při náročné jízdě žádají jen minimum ústupků z hlediska pohodlí.

Možná tušíte, že o nich takto nemluvím náhodou. Přesně tento prvek totiž charakterizuje všechny viditelné odlišnosti Cupry od ostatních Leonů a jejich souvislost s realitou. Tohle auto to sice s vizuální agresivitou nepřehání, vedle Leonů standardních specifikací přesto vyhlíží jako nasupený vlk, jehož hlavní schopností je devastovat rozpálený asfalt svými nabroušenými drápy. Skutečnost ale taková není - toto auto je fakticky spíše beránek, akorát s kopyty tak rychlými, že se i skuteční vlci při jeho schopnostech musí ptát, co si zítra dají k jídlu. Pojďme se podívat na to, co všechno to znamená v praxi.