Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Volvo asi není to první, co vám přijde na mysl, přijde-li řeč na otevřené vozy či kupé. Přesto jedno existuje. Jmenuje se C70 a má co nabídnout.

Oslava střídmosti

Přiznám se rovnou, mám rád jednoduché interiéry. Záplava zběsilých tvarů, kudrlinek, boulí, výdutí a imitací exotických materiálů, které jsou obvykle k nalezení ve dnešních interiérech, je mi cizí. Naopak, líbí se mi jednoduchost. Na druhou stranu, když se to s ní přežene, vznikne nudná záplava černých či jinak barevných plastů. C70 je postavena na technickém základu dvojice S40/V50 a sdílí s nimi i interiér. Ten je v základu jednoduchý, přesto ne zrovna líbivý. Jeho jediným výrazným prvkem je specifická středová konzola.

V C70 ke konzoli přibyl potah palubní desky umělou kůží. Jeho bílé linky stehů rozbíjejí jednolitost černých ploch a výsledný dojem je o vesmír jinde. Svou roli jistě hraje i kontrast se světlou kůží na sedadlech a ve dveřních panelech. V určitých ohledech dýchá z interiéru elegantní staromódnost, bohužel už ale místy ucítíte naftalín. Vzhled je jedna věc, použitelnost už jiná.

Nechci tvrdit, že je snad něco špatně umístěno a málo intuitivní, ergonomicky je vše v pořádku. To se jen trendy za těch pár let posunuly o hezký kousek dál. Příkladem budiž veškeré displeje. Jestliže jste zvyklí na jemnost rastru obrazovek moderních chytrých telefonů, po vyjetí navigace zažijete mírný šok. A grafiku monochromatických displejů audiosystému a palubního počítače už snad raději ani nebudu zmiňovat. Ano, vše je pěkně čitelné, ale potěší to maximálně opravdové staromilce.

Na druhou stranu, co chybí v seznamu moderních vychytávek, plně nahrazuje klasika v podobě výborných sedadel. Pevný a ideálně tvarovaný základ kombinovaný s měkkou horní vrstvou je něco, co neumím úplně popsat. Do sedadla zapadnete jako do ušáku a už se vám z něj nebude chtít ven. Nikde nic netlačí, přesto cítíte podporu všude, kde je potřeba. Jen ne v rychle projížděných zatáčkách. Ale k tomu se ještě dostaneme. V málokterém autě budete potřebovat tak málo času k nalezení ideální cestovní polohy. Místa je dostatek dostatek nejen při sundané střeše.

Zapomněl jsem zdůraznit, že to vše platí o předních sedadlech. Podle Volva patří mezi pět základních atributů tohoto vozu následující: „Díky vylepšenému designu mohou ve Volvu C70 pohodlně cestovat čtyři dospělí lidé”. Diplomaticky řečeno, o tomto tvrzení se dá s úspěchem pochybovat. Jedině snad, že by to platilo pro čtyři průměrné pasažéry reprezentující zemi majitelů automobilky. Stačí, když se vepředu pohodlně usadí průměrně vzrostlí Evropané a vzadu zůstane jen omezený prostor. Na druhou stranu je nutno uznat, že bavorský konkurent je na tom citelně hůře.

Nad ním ostatně Volvo vítězí i v oblasti prostoru pro zavazadla. Se střechou nahoře odvezete velmi slušných 400 l, se střechou v kufru sice jen polovinu, její přístupnost ale zvyšuje možnost nechat vyjet střechu o pár centimetrů výš.

Diesel a otevřená střecha?

Pod kapotou testovaného vozu byl dieselový pětiválec kombinovaný s automatem s hydrodynamickým měničem. Takto nějak suše by se dal odbýt odstavec o pohonné soustavě a modří už by věděli své. Bohužel, s tím by mě šéfredaktor asi vyhodil. Pustím se do toho tedy trochu podrobněji a dám i vám okusit trochu tohoto kyselého jablka.

Jsem si vědom toho, že pro většinu řidičů je dnes klíčovým faktorem spotřeba. Není pak divu, že při dnešních cenách paliv v mnoha třídách vedou statistiky vozy s naftovými motory. To všechno chápu. Co mi ale hlava nebere je naftový kabriollet. Dovedu si sice představit, že jsou mezi námi lidé, kteří mají zvuk nýtujícícho nafťáku v oblibě, ale že by až tak, aby ho museli poslouchat při kochací jízdě se staženou střechou? Nejsem v těchto pochybnostech sám. Otevřené Volvo zaujalo dost lidí, jenže udivené pohledy či dokonce přímé otázky: „To je nafťák?” doprovázející nastartování byly jednoznačným znamením, že o vhodnosti tohoto řešení pochybuje leckdo.

Situace by možná vypadala jinak, kdyby se jednalo o dobře utlumený šestiválec. Jenže nejedná. V rámci městských rychlostí nebudete dieselovému nýtování ušetřeni ani v kabině při střeše nahoře. A se střechou dole, to je určeno opravdu jen pro skalní fandy naftového klapání. Zvukový projev motoru se naštěstí s rostoucí rychlostí mění v neobtěžující hukot, který splyne s aerodynamickým hlukem. Pokud na dálnici ve 100 km/h podřadíte a zašlápnete plyn, o chování motoru se dozvíte jen z pohybu ručičky otáčkoměru a celkově spolu s rychlostí vzrůstajícího hluku. Nutno dodat, že ten neroste nijak dramaticky. Na druhou stranu, ticho vypadá jinak a na užívání si kvalit jinak výborného audiosystému to není.

Samotné chování motoru je další ne příliš radostnou kapitolou. Jedná se o motor se specifickou konstrukcí. Spalovací prostor má podčtvercový tvar, což zkombinováno s nízkým kompresním poměrem vede k příjemně měkkému chodu motoru. Skoro by se dalo očekávat, že při takových paramterech se bude jednat o „točivý” motor. Pravý opak je pravdou. Maximální výkon 177 koní je dosahován při 3 500 ot./min. Teoretické maximum otáček je 5 000, ale tam vás automat stejně nikdy nepustí. Ani to nemá cenu. Motor je u konce s dechem už o tisíc otáček níže.

Rád bych vám také prozradil, jak se motor vlastně chová na svém spodním konci, leč nemůžu. Nepomůže přepnout automat do manuálního režimu a snížit rychlost tak, aby otáčky klesly pod 1 500 ot./min. V okamžiku, kdy sešlápnete pedál, převodovka podřadí a vyžene otáčky do oblasti maxima točivého momentu 400 Nm, tedy nad 1 750 ot./min. Aby to nevyznělo úplně špatně, v tom velmi omezeném otáčkovém pásmu, které je k dispozici, se motor chová lineárně bez kopanců způsobujících bolest za krkem.

Při testu BMW 335i jsem si stěžoval, že má moc koní. U testované C70 mi pro změnu nějaké chyběly. Už z podstaty trpí C70 nadváhou, rafika mu každé ráno ukazuje 1 745 kilo mrtvé váhy. Na to je necelých 180 koní opravdu málo. Ostatně ani papírově žádná sláva. 9,8 s na 100 km/h, maximálně 215 km/h. Předjíždění je potřeba si rozmyslet a na rekordy při překonávání transkontinentálních vzdáleností rovnou zapomenout. Velké plus Volva je, že je opravdu úsporné. Podle výrobce si v kombinaci vezme 6,4 l/100 km, ja měl při ne úplně pomalé jízdě v rámci limitů minimum 6,5 l. To se střechou nahoře, stejnou trasu jsem se střechou dole projel se spotřebou 7,8 l/100 km. Ostaní jízdy se obvykle vlezou do 10 l a až v případě, že Volvo násilím přinutíte k něčemu, co by se dalo nazvat sportovní jízdou, se na displeji ukáže dvouciferné číslo s maximem okolo 13 l/100 km.