Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Volvo asi není to první, co vám přijde na mysl, přijde-li řeč na otevřené vozy či kupé. Přesto jedno existuje. Jmenuje se C70 a má co nabídnout.

Jednou to muselo vyjít. Jednou muselo dojít na výjimku ze zlatého pravidla automobilové novinařiny, že čtyřkolky se testuji v létě a na suchu a otevřená auta buď v zimě nebo ještě lépe při přechodu studené fronty doprovázené průtržemi mračen. A opravdu to vyšlo. Konečně mi bylo přáno skloubit test kabrioletu s teplým a slunečným počasím. Stačilo nastoupit, 30 sekund podržet tlačítko a v pozdně letním počasím vyzkoušet, jak se nějaké kabrio projevuje v pro něj optimálních podmínkách.

Společníkem mi byl poněkud raritní otevřený vůz. Ne snad, že by to bylo kdovíjak exkluzivní zboží, ale Volvo není obvykle vnímáno jako producent „volnočasových” aut. Však jen uvažte, kdo je typickým zákazníkem této švédské značky. Pán či paní, kteří již něco zažili a kteří neberou svůj život na lehkou váhu. Velmi často se mohou chlubit titulem MUDr. Přicházejí s požadavkem na bezpečný a komfortní vůz a kupují všechny ty XC60, XC90, S40 či V70. Přesto, nebo možná právě proto, má Volvo ve svém repertoáru už tradičně i vůz, jehož hlavním úkolem není jen co nejbezpečněji přepravit posádku z bodu A do bodu B.

Tato tradice má své kořeny v 60. letech, kdy vzniklo dnes legendární kupé P1800. V našich končinách se s ním setkáte opravdu jen zásluhou velké náhody, ve Skandinávii jich zvláště v létě jezdí poměrně dost a většinou se jedná o s láskou opečovávané kusy v nádherném stavu. Pozdější kupátka odvozená od krabicoidních Volv 70. a 80. let už tolik nezazářila a až první generace C70 dokázala přitáhnout pozornost. Hlavním důvodem byl fakt, že to byl po dlouhé době první model, který se mohl chlubit oblinami.

Ve své době to bylo jedno z nejelegantnějších aut své třídy, které se současně mohlo chlubit dobrými benzínovými turbomotory. Jenže, bohužel, bylo jen krásné, úspěšné nikoliv. V prodejích ho překonal i z něj odvozený kabriolet, tak se v roce 2002 odporoučelo do firemního muzea. Náhrada, nebo spíše ideový pokračovatel, přišla až v roce 2006 v podobě aktuální generace spojující oba světy dohromady. Hlavním poznávacím znamením bylo první použití stahovatelné pevné střechy sestávájící ze tří dílů. V tomto ohledu bylo Volvo tak trochu průkopníkem. Pevná stahovací střecha už v té době nebyla žádnou novinkou, dokonce existovala i „čtyřmístná” auta tohoto druhu. Jenže C70 druhé generace zamířilo do prozatím neobsazených vyšších automobilových sfér.

V roce 2009 přišel facelift, který C70 úpravou přídě ve stylu aktuálních trendů přenesl do druhé poloviny jejího života. Zatraktivnil již tak výjimečný design, ponechal stejnou techniku a samozřejmě i severský genofond. Jak se tedy slučuje firemní posedlost pasivní bezpečností s myšlenkou na jízdu pro radost? A co k tomu řekne dieselový pětiválec pod kapotou?

Nejelegantnější kupé-kabrio na trhu

Když jsem na jaře testoval konkurenta od BMW, dospěl jsem k názoru, že vypadá nejlépe se střechou schovanou v kufru. A totéž jsem si myslel i o zbytku čtyřmístných aut se stahovací pevnou střechou. Jenže to bylo před tím, než jsem měl tu čest pořádně si obhlédnout Volvo C70. Ne, že bych ho neznal už dříve, ale jeho existenci jsem nebral příliš vážně, jen jsem věděl, že se takové auto vyrábí. Však zkuste sami zavzpomínat, kdy jste nějaké naposledy potkali na živo. Já si žádné nevybavil. Dokonce ani na severu Evropy, v jejich domovině, jej moc často nepotkáte. Přitom se jedná o nejpohlednější vůz této kategorie.

Jeho kouzlo nespočívá jen ve vyváženosti proporcí, kdy natažený kufr vizuálně nepřevažuje vše ostatní. Velkou roli hraje jeden malý detail. Už dlouho jsme u Volv zvyklí na dvoustupňový profil. Nejdříve jsou boky blatníků, nad nimi teprve ramena vnitřní částizdůrazňující mohutnost. Právě tato linie při pohledu z boku pozvolna stoupá od spodní hrany čelní okna a vytváří tak prostor pro svažující se víko kufru. Fedde Talsma, hlavní designér, tak dosáhl přesně toho, co u jiných chybí. Se staženou střechou to vypadá dobře, se střechou nahoře také. Střecha při pohledu z boku a zezadu nepůsobí dojmem lavoru posazeného na rovné desce, naopak, linie zadního okna elegantně přechází vzad.

Zmíněná linie velmi dobře funguje i při pohledu zezadu, kde svým zůžením v kombinaci s celkově ustupujícími tvary vytváří sice mohutnou, ale přesto vyváženou záď. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale v mnoha ohledech mi C70 připomíná první generaci Jaguaru XK. Ten měl stejně mohutnou zadní část určenou pro dvě sady golfových holí, stejně stoupající spodní linku oken, na kterou navazovalo klesající víko kufru i onu vzad ze všech stran se zužující záď.

Obecně nejsem velký příznivec designu moderních Volv, daleko raději jsem měl krabice 90. let. Mým ideálem je Volvo 850 v podobě, ve které startovalo v BTCC. Pominu-li všední příď, C70 se mi opravdu líbí. Otázkou ovšem je zvolená dvoubarevná kombinace. Z počátku mi vadila, pak jsem ji přestal vnímat. Obecné reakce obecenstva ale byly spíše odmítavé. Výhodou je, že tohle opravdu nemusíte mít a ještě ušetříte 8 900,- Kč.