Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) V40 XC s pohonem všech kol je malý allroad se vším všudy. Jeho akcie rostou s klesající rtutí venkovních teploměrů.

Nad očekávání ovladatelné

Zatím V40 sice nezklamala, ale také v ničem nepřekvapila. Zvenku je to umírněný allroad, uvnitř luxusní kompakt, pod kapotou má nabušený motor sice nadprůměrných kvalit, ale i to se dá čekat. Značka, která si přeplňované pětiválce piplá už pár dekád, to s nimi nutně musela dotáhnout relativně daleko. Náznakem překvapení byla poslušnost tohoto agregátu a ještě více vás možná překvapí, když řeknu, že tohle auto poslouchá prakticky celé.

Jestli existuje nějaká výjimka, pak je to řízení. Ovladatelnosti není překážkou, ale ochota zbytku auta následovat vaše pokyny nastavuje zrcadlo jeho přece jen umírněné touze po aktivnější jízdě. I na dnešní mlčenlivou dobu je dosti nekomunikativní, odtažité, navíc má méně ostrý převod, než by si zbytek auta nechal líbit. Přesné je a nastavitelný posilovač klade vcelku přirozený odpor při zrovna zvoleném jízdním režimu, ale něco mu prostě chybí a „nadřete se” (ne, že by to byla taková fuška, ale musíte mu zkrátka věnovat více pozornosti, aby auto posílalo, kam si přejete) s ním více, než by se vám líbilo. Ale jinak?

O motoru už byla řeč, poslouchá opravdu na slovo a kupodivu mi nevadila ani dostupná automatická převodovka. Tedy pokud by byl k mání manuál, bral bych jej každým coulem, automat ale pracuje docela rozumně. Ve zcela samočinném módu je to spíše komfortní ústrojí a mnoho na tom nezmění ani sportovní režim, který hlavně posune používané otáčky o něco výše. Změny stupňů nejsou úplně bleskové, ale jsou docela rychlé a čisté, tedy směrem nahoru. Dolu už se automat moc nesnaží, meziplyny nezná a změnu otáček nechá pocítit vaši krční páteř. Přesto mi nevadil, proč?

Je tu totiž docela použitelná manuální volba převodů. Změna samotných kvaltů tedy probíhá stejným způsobem, jako když převodovce do práce nemluvíte, jenže ústrojí reaguje na vaše pokyny promptně, a to mám rád. Prostě pokud chcete přeřadit a jde to (tedy neposlali byste otáčky mimo reálně dosažitelné sféry), automat vás poslechne prakticky ihned a meze ovladatelnosti tak neklade.

Dobře lze pracovat i s brzdami, které nejvýkonnější V40 zvládaly i rozumně krotit. Při náročné jízdě tedy bylo znát, že se trochu zapotí (a palubní systém mě hned posílal do servisu na jejich kontrolu, po chvíli si to ale rozmyslel...), ale úplně do úzkých je dostat nešlo a znovu předváděly mnohem lepší výkon, než bych u jakéhokoli Volva předpokládal.

Prostě potenciál V40 T5 AWD jde využít, auto vás na něj nechá sáhnout, přitom vůbec není malý. Znovu upozorňuji, že jde o sakra rychlé auto, které v přímce předvádí to, co nedávno (než je v Bruselu „zakázali”) dovedly třílitrové limuzíny střední třídy - však 254 koní cvičí se snesitelnými 1 456 kilogramy. A to jsme pořád se nedostali k tomu nejlepšímu.

Poslušné i s elektronickými bodyguardy

Možná si říkáte, že na hyperaktivním plynu, slušných brzdách, průměrném řízení a snesitelné převodovce se óda na poslušnost auta moc dobře stavět nedá. A to zvláště pokud je vůz prošpikován kompletní sadou elektronických pomocníků, kteří vám poradí vše od momentu, kdy brzdit, až po chvíli, kdy bude nejlepší vystoupit nadobro. Téhle pochybnosti dobře rozumím, ale ještě nejsme ve finále.

První věcí je, že testovaná V40 byla čitelné také jako celek - to se občas stává, i když „řidičské periferie” zatvrzele mlčí. Zde bych řekl, že to je dáno jednak měkčím, ale ne měkkým podvozkem a jeho překvapivě přetáčivým naladěním. Auto se zkrátka ochotně vrhá do zatáček a celkem jasně vám naznačuje, kde jsou jeho limity. Nejsou bůhví kde, sedíme v univerzálovi, který si na dobrý čas ze Severní smyčky může brousit zuby leda s předpokladem přímého přejezdu Adenauer Forst, ale jsou čitelné a vodit auto i takovým způsobem je nejen možné, ale především příjemné. Však co nakonec dělá ovládání auta příjemným? Dobrá muzika? Ne, když vás poslouchá (a to V40 docela umí) a otevřeně říká, co dovede (to umí velmi dobře).

Už vidím davy příznivců MHD láteřit nad tím, jak jsem si další auto spletl sporťákem. To se ale vážně nestalo ani tentokrát a jsem si naprosto vědom zacílení tohoto Vola - ale už poněkolikáté říkám, že možnosti odhalují extrémy a pokud se V40 chová řidičsky uspokojivě při maximálně rychlé silniční jízdě, zvládne to i při jakékoli jiné.

Co ona elektronika? Z povinnosti jsem zkusil všechny systémy a fungují podobně, jako další takové od jiných výrobců. Na jednu stranu dělají, co mají, na druhou to po mém soudu dělají příliš brzy a příliš intenzivně - např. předkolizní systém vás v klidu ani nenechá na dálnici dojet auto před vámi, abyste mu naznačili, že jste rychlejší. Podle něj byste se museli držet tak 30 metrů za ním, pak by vám ale, určitě ne na českých dálnicích, neuhnul nikdo nikde. Podobné je to s varováním proti objektům ve slepém úhlu zrcátka (varuje, ale také ve chvíli, kdy je auto ve vedlejším pruhu metry za vámi) nebo bezpečnostním systémem pro jízdu ve městě - vyplaší jej i situace, kdy zdravým okem vidíte, že se ke katastrofě neschyluje.

Nepochybuji o tom, že typického zákazníka Volva tohle všechno uspokojí a nemám s tím žádný problém, aktivní řidič by se ale zejména z pre-crashe zbláznil. To je samé světelné a zvukové varování, přinejmenším. Jenže vtipné je, že všechny tyto systémy se dají vypnout. Trvale, bez odříkání, pár kliky v menu. Takže ani tohle vážně není věc, která by vás musela odrazovat - tleskám Volvu za umožnění řidiči si vůz nastavit podle svého, tohle už se dnes moc nenosí (slyším slovo Lexus?) a autu to jen prospívá v jeho schopnosti oslovit co nejširší klientelu.

Jedna výjimka tu přesto je - ESP. Jde jej pouze omezit, tedy přepnout do jakéhosi sportovního režimu, ale musím říci, že minimálně u čtyřkolky to problém není. Takové auto je beztak neutralizováno pohonem 4x4 a dostat je při „vypnutém” (přepnutém...) ESP do pozice, kdy elektronika má nutkání zasahovat, chce spíše nešikovnost než nějaký zvláštní um. Režim DSTC Sport dovolí V40 jít až do nečekané přetáčivosti, a to pod brzdami i plynem. Na jedničku nebo dvojku si můžete užívat i velmi přetáčivých průjezdů zatáčkami pod plynem, pod brzdami se pak auto klidně nechá „hodit” do 45stupňového úhlu. Tedy pochopitelně na sněhu. A tím se oklikou dostávám k tomu, co jsem před pár odstavci načal.