Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Když lidé začnou slepě mířit za jedinou „pravdou” a přehlížet racionální argumenty, mohou způsobit jen zlo. Tak je to podle analytika firmy Jefferies i s komplikovaně tlačenými elektrickými auty, která se v podstatě nemohou nevyplatit, přitom přírodě lze jinde pomoci snáze.

Bez diskuze nelze dosáhnout ani podstaty problému, ani jeho řešení. I proto třeba dětem nelze jednoduše něco zakázat, neboť v takové chvíli akorát podnítíte jejich zvědavost. Na místě obvykle je vysvětlení, díky kterému vaše ratolesti možná konečně pochopí, že hrát si s ohněm či nožem zkrátka není bezpečné. Stejně tak je ovšem třeba přistupovat i k dospělým, pokud je ve hře boj proti klimatickým změnám. Problémem však je, že politici a aktivisté vidí jediné východisko v elektromobilitě a jakákoli diskuze jde stranou.

Proč tomu tak je, jsme zmínili již mnohokrát. Alternativní pohon je nám totiž předkládán jako krystalicky čisté a bezemisní řešení, do kterého ve skutečnosti má hodně daleko. Již bezpočet studií rozebralo zejména ekologickou nákladnost výroby, ale nakonec i provozu, pakliže elektrickou energii generují beztak fosilní zdroje.

Elektromobily jsou zkrátka ztělesněním přísloví o tom, co nevidí oči a nebolí srdce. Jejich zastánci totiž vnímají pouze lokální přínos, neboť s absencí výfuků skutečně mohou některé emise z některých ulic zmizet. Nicméně nemizí ze světa, jen se přesunují z jednoho místa na druhé. A co je horší, může jich i přibývat. Analytik Simon Powell ze společnosti Jefferies spočítal, že majitelé elektroaut musí najet více kilometrů než lidé se spalovacími vozy, aby vstupní emisní balík nějak vykompenzovali. Z toho důvodu si svá auta budou muset ponechat déle, jenže to je v praxi často neuskutečnitelné.

„Aby bylo možné dosáhnout environmentálních benefitů, po kterých vlády touží, musí je jejich majitelé provozovat déle, než by tomu bylo u běžných vozů se spalovacím ústrojí. Když totiž elektrická auta opouští továrnu, mají mnohé nevýhody. Bylo na ně použito více ocele. A jejich brzdy jsou větší. A bateriové pakety jsou těžší,“ vypichuje Powell známá fakta. Z jeho slov je přitom jasně patrné, že elektrická auta za současných podmínek nemůže být celou k lepšímu životnímu prostředí ani kdyby se dočkala nasazení, po kterém volá.

Stále nejproblematičtější složkou jsou totiž ony baterie. Ačkoli se situace bude v závislosti na tom kterém voze a způsobu jeho využití resp. dobíjení lišit, baterie nejsou věčné a v průměru vydrží 8 let, pak už kapacita krom nákupů v blízkém supermarketu prakticky nic neumožňuje. To ovšem znamená, že poté, co většina majitelů konečně začne vidět zelené světlo na konci tunelu, musí vjet do další emisní díry. Lidé kupující si elektromobily navíc nejsou zrovna ti, kdo by u jednoho auta vydrželi třeba 16 let, povětšinou za danou dobu vystřídají čtyři či více aut a využití vozů má tendenci s rostoucím počtem majitelů klesat.

Je to past, ze které se ve většině případů nepodaří dostat, neboť není nemístné předpokládat, že mnohá auta zmizí ze silnic ještě dříve, než by vůbec mohlo dojít na vyrovnání jejich emisní zátěže z výroby. Skutečně je tedy třeba začít diskutovat, zda je toto ta správná cesta. To ovšem znamená, že obě strany budou otevřené i vůči argumentům odpůrců - něco takového se dnes bohužel moc nenosí.

V tomto ohledu lze zmínit, že přispět může celá branže, bez ohledu na zvolené ústrojí. Jak Powell dodává, ideální cestou ke zlepšení klimatu je zefektivnění hutního průmyslu. Při výrobě oceli tradičními metodami totiž dochází k produkci mnoha tun emisí. Pokud by ale došlo na zavedení moderních postupů, dočkali bychom se i lepšího ovzduší. Politikům je ale zjevně milejší hrát si s našimi osudy, nutit nám věci, které nechceme a doufat, že si to „nějak sedne”. Zatím se to vždy stalo, tentokrát nemusí.

Zdroj: CNBC

Petr Prokopec