Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Limit 95 gramů CO2 na km si automobilky možná ještě oblíbí. Jedna z organizací přidružených k EU už navrhuje 70 g, tedy ekvivalent 2,8 l/100 km.

Předminulý týden představitelé EU bez diskuse potvrdili dříve předložený limit 95 g oxidu uhličitého na kilometr pro rok 2020, což v přepočtu znamená průměrnou spotřebu přibližně 3,8 litru benzínu na 100 km pro portfolio modelů kteréhokoli výrobce. Co jejich direktivní rozhodnutí jakožto zástupců orgánu oficiálně pověřeného hájit zájmy občanů Unie ve skutečnosti s automobilovým trhem a výrobci udělá, jsme si zrekapitulovali už několikrát, a pokaždé se stejným výsledkem - očekávat můžete cokoli, je ne to, že by vedlo k nižším celkovým nákladům na individuální automobilovou dopravu.

Ve spojení se slíbenou přísnější metodikou měření spotřeby se tímto Brusel definitivně postará spíše o opak a nebylo by vůbec překvapivé, pokud by jeho umíněné odhodlání redukovat a skrytě danit vedlo k částečnému nebo úplnému exodu automobilek mimo EU. Čas zamyslet se nad možností vlastního pochybení? V normální společnosti dost možná, pro Evropskou organizaci spotřebitelů BEUC lobbující v zájmech Evropské komise a EU vynikající příležitost ukázat, že vždy může být ještě hůř.

Podle BEUC (PDF, 56 kB) bude „jízda automobilem stále nedostupnější, protože ceny pohonných hmot vzrostly v letech 2005 až 2013 v průměru z rovného eura na euro šedesát a dále budou stoupat z důvodu stoupající poptávky v rozvíjejících se ekonomikách“. Profesionální finanční analytik by na tomto tvrzení jistě nějaké chybky našel, svým způsobem ale pravdivé být může, a rozporovat se proto příliš nedá.

Potíž je pouze v tom, že BEUC už jaksi zapomíná, že jsou to právě hloupá politická rozhodnutí na státní nebo unijní úrovni a jejich nutná finanční kompenzace, která permanentně zvyšují zatěžování paliv spotřebními daněmi, nutí motoristy platit daně z luxusu, objemu motorů, jejich výkonů nebo prostě proto, že si dovolí jezdit jiným než schváleným dopravním prostředkem (čti elektromobilem, vlakem, MHD, na kole či pěšky).

Jak vybřednout z bahna regulací a nařízení? Podle BEUC dalším zpřísněním emisních limitů CO2. Pouhých 95 gramů v roce 2020 je pořád mnoho, a proto pro-unijní institut navrhuje další srážku hranice oxidu uhličitého na 70 gramů na kilometr pro rok 2025. Což je ve srovnání s předchozím omezením snížení průměrné spotřeby o zhruba další litr, na výsledných 2,8 l/100 kilometrů. Dokonce i podobně „papežské“ Spojené státy chtějí tou dobou dovolit automobilkám spotřebu 4,3 l na 100 km.

Tím ale špatné zprávy nekončí. BEUC nejenže navrhuje další skrouhnutí spotřeby, ale nelíbí se jí ani zprůměrování CO2 pro každou konkrétní automobilku. Místo toho navrhuje, aby součástí stanoveného limitu byla rovněž velikost auta (rozvor krát jeho rozchod) vztažena k jeho nejvyšší povolené hmotnosti. To podle navrhovatelů donutí výrobce investovat do technologií na snižování váhy, která se spotřebou přímo souvisí.

To může znít chvályhodně, ale je to stále ta samá písnička - pokud jakékoli nařízení přesáhne aktuální možnosti přirozeného rozvoje, k lepšímu výsledku nepovede. Auta musí splňovat nejen určité funkční předpoklady, ale musí být také možné je vyrobit za cenu, za kterou je bude možné na trhu prodat. Automobilky jistě už dnes umějí udělat karbonový kompakt s hmotností 700 kg, ale bude stát miliony, proto jej nevyrábějí. Když jim bude nařízen, vyrábět jej začnou, cena se ale jen úsporami z rozsahu nezmění natolik, aby vůz byl konkurenceschopný. A pokud nám nebude dána možnost koupit si něco jiného, budeme si je muset koupit za vyšší cenu, nebo si nekoupíme nic. Konec konců, proč chodit pro příklady za hranice fikce - copak dnes takřka nařizované elektromobily představují něco jiného? Však se je nedaří prodávat ani přes masivní dotace.

Už několikrát jsme se v našich článcích zabývali myšlenkou, že EU potažmo i Spojené státy nedělají nic jiného, že se snaží poslat automobilový trh ke dnu, ačkoli své regulace maskují za velká slova o konkurenceschopnosti, rozvoji, tvorbě nových pracovních příležitostí a podpoře investicí. U zeleného stolu z prstu vycucaná emisní kvóta 95 g/3,8 litru, respektive spotřeba 4,3 l v USA nepředstavuje nic jiného. Evropská komise a její organizace spotřebitelů BEUC ale názorně ukazuje, že existují metody, jak donutit si i taková čísla oblíbit. Nikdy totiž není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Zdroj: BEUC

Miro Mihálik