Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Snaha být evropštější než Evropská unie vyhání lidi ze showroomů. Prognózy počítající s 415 000 registracemi byly poníženy o dalších sto tisíc aut.

Emise CO2 zmiňujeme v poslední době snad v každém druhém článku. Nikoliv ovšem v souvislosti s normou Euro 6, která s nimi nijak nesouvisí, ale ve spojení s s regulacemi EU, které platí už nyní a budou jen tvrdší. Evropská unie totiž pro rok 2020 počítá s limitem 95 gramů na kilometr, který bude muset v průměru dodržet každá automobilka, jinak bude platit velmi tučné pokuty. Ceny vozů by se díky tomu mohly snadno zvednout na neúnosnou úroveň, což by ve výsledku klidně mohlo vést ke krachu výrobce - to pochopitelně nikdo nechce dopustit.

Na možné negativní důsledky ale EU zjevně nemyslí. Abychom ovšem nemluvili jen o Bruselu, pak svou pozornost klidně můžeme obrátit i k vládám jednotlivých zemí či dokonce městům. Ty se totiž mnohdy snaží již tak přísná pravidla ještě více umocňovat, třeba zaváděním emisních zón. Jejich smysl je přinejmenším sporný, neboť třeba v takové Praze by emisní zóna měla podle prognóz snížit koncentraci emisí CO2 o 1 až 5 procent. Hovoříme přitom pouze o teoretické rovině, v praxi přínos nemusí být vůbec patrný. Možné je dokonce i navýšení škodlivin v ovzduší, neboť hlavní město stále ještě nemá dostavěný tunel Blanka a vyřešeny objížďky centra. Existuje tak riziko kolon, při kterých bude hluk i produkce emisí mnohem delší než v případě, že by dané vozy inkriminovaným místem jen projely.

To jsme ovšem poněkud odbočili od skutečného jádra našeho dnešního článku. Tím výjimečně není věčně „avantgardní” Francie, ale Země tulipánů. Holandsko se totiž chlubí nejnižšími emisemi CO2 v rámci Evropské unie, neboť dle analýzy JATO Dynamics dosahuje tamní vozový park průměru 109 gramů na kilometr, což lze přepočíst na 4,1 litru spotřeby paliva na sto kilometrů v případě nafty nebo na 4,7 litru benzinu (jen pro srovnání, ČR je v daném žebříčku na 20. místě se 135,4 gramy).

Tento výsledek ale nevznikl jen tak. Hlavní zásluhu na něm nemají uvědomělí holandští občané, ale kroky vlád, které zásadním způsobem penalizují auta s objemnějšími motory - ještě více než regulace EU. Kvůli tomu jde ovšem tamní automobilový trh nikoliv do pouze do kopru, ale rovnou do pekla. Zatímco v roce 1999 bylo v Holandsku prodáno 612 000 nových aut ročně, během poslední dekády již toto číslo spadlo na průměrných 478 tisíc exemplářů. I to je však dobrý výsledek oproti odhadu pro letošní rok.

Společnost Aumacon totiž na základě dosavadního vývoje přehodnotila svou analýzu, dle které mělo původně letos svého majitele najít 415 000 nových vozů. Místo toho se ale nakonec má prodat jen 318 tisíc aut, což představuje nejnižší výsledek za posledních 45 let. Vedení Aumaconu přitom naznačuje, že za to může pomalý růst ekonomiky a obavy z mezinárodní krize na Ukrajině, pravdu má ale jen částečnou.

V žebříčku deseti nejprodávanějších modelů Holandska totiž nenajdete jediný luxusní vůz, zatímco třeba v sousední Belgii jejich registrace dosahují 30 procent. Podobně lze hovořit o vozech větších či výkonnějších. Je tedy zjevné, že se vládě „podařilo” tato auta zdražit lokálními penalizacemi do té míry, že je lidé prostě přestali kupovat a volí raději male a dalšími poplatky nezatížené modely. Úspěch? Ano, tedy pomineme-li, že podstatná část zákazníků si nekupuje raději vůbec nic.

Když navíc do dané rovnice započteme zmíněný pomalý růst ekonomiky, která ve výsledku může být jen stěží lepší, když politici podráží nohy jednomu ze zásadních sektorů (množství prodaných aut na počet obyvatel bylo dříve jedno z největších v Evropě), pak se vzniklé situaci může divit jen málokdo. Možná i proto tamní vláda začala být na poplach a začíná uvažovat o snížení daní, což je krok, který má zlepšit rodinné rozpočty střední vrstvy a tak ekonomiku rozhýbat.

Prozatím však Holanďané skončili pouze u plánu, který se zabývá příštími 18 měsíci a jenž stále ještě nebyl schválen. Každý den otálení lze přitom přirovnat k hřebíčku zatloukanému do rakve tamního automobilového trhu. To by si přitom měli uvědomit i zákonodárci sedící v nedalekém Bruselu, neboť jejich kroky mohou daný segment poškodit ještě více. A to by asi pro trh pracovních sil byla zásadní rána.

Zdroj: The Irish Times

Petr Prokopec