Autoforum

/

Foto: Volvo

Všichni víme, jak bláznivé je, že v době tlaku na minimalizaci ekologické zátěže způsobované auty jsou stále více populární velká a těžká SUV. Lex Kerssemakers říká, že to nejde proti sobě, realita je ale úplně jiná.

SUV byla po dlouhou dobu hlavně americkým fenoménem, v posledních letech však zájem o ně enormně vzrostl i v Evropě. Na celkových prodejích nyní mají více než 60procentní podíl, přičemž snahy některých výrobců vyřadit ze svých nabídek prakticky vše vyjma aut se zvýšeným podvozkem vede k jejich ještě větším prodejům. S vyšší stavbou ale souvisí také vyšší emise, neboť ať se automobilky snaží sebevíc, vyšší hmotnost, větší čelní plochu, a tedy horší aerodynamiku nelze popřít.

Jelikož právě starý kontinent po emisní stránce opravdu drasticky utahuje šrouby, člověk by spíše očekával slova o konci toho či onoho modelu. Jenže je třeba vzpomenout na vyšší ziskové marže, které jsou s SUV spojené. Výrobci tak dělají vše proto, aby si tahle auta mohli nechat v nabídce. A co více, dokonce je začínají ospravedlňovat jako ekologická. Mezi takové automobilky patří Volvo, tedy značka, jež soustavně dává svou zelenost najevo. I proto ostatně hodlá v roce 2030 prodávat už jen elektromobily.

Prodejní šéf značky Lex Kerssemakers tvrdí, že pokud jsou SUV užívána správným způsobem, skutečně mohou být efektivní. „Je totiž lepší, když v jednom autě jede šest lidí, než aby vždy tři lidé jeli ve dvou autech.“ S tím pochopitelně lze souhlasit, ovšem plně obsazené SUV je v podstatě unikum. Pokud přijde řada na statistiky, pak je průměrná obsazenost vozu 1,5 osoby, ať už jde o kompaktní hatchback nebo velké SUV. Ona šestice je tedy ledy Kerssemakersovým snem a pěknou teorií.

Ve výsledku tak jezdí po silnicích dvoutunová monstra jako Volvo XC90, jež sice mají i tři řady sedadel, ovšem obvykle vozí maximálně dva pasažéry. O ekologickém provozu tedy nemůže být řeč, a to ani ve chvíli, kdy jde o plug-in hybridní variantu. U ní hmotnost narůstá nad 2,3 tuny, přičemž baterie o kapacitě 11,6 kWh v reálném světě na mnoho „bezemisních” kilometrů nevystačí. Po jejich vyčerpání zde tak zůstane jen vyšší spotřeba benzinu a rychlejší degradace brzd či pneumatik.

Vydávat SUV za ekologická auta je tedy značně absurdní pokus obhájit, proč jich ekologická automobilka nabízí stále víc, zvláště když třemi řadami sedadel je možné osadit i kombíky (jako třeba Mercedes-Benz třídy E) nebo velké liftbacky (Teslu Model S). Jejich hmotnost pak sice není výrazně nižší, čelní plocha a aerodynamický odpor však ano. Pokud by tedy Kerssemakers chtěl přispět k ochraně životního prostředí, měl by ze stejného důvodu, jaký zmínil, tlačit spíše menší kombíky. Jenže po těch není taková sháňka, a tak logicky kope za vozy, které firmě přináší nejvyšší zisky.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec