Autoforum

/

Foto: Cars and Bids, tiskové materiály

Toto auto neobvykle patřilo celou dobu jednomu majiteli, který si jej nechal až do kritického momentu konce záruky na baterii. Zjevně to neměl dělat, z původní ceny auta mu zbylo velmi, velmi málo.

Tmáři pokoušející se arbitrárně vybrat budoucí řešení aut místo přirozeného technického vývoje a reálných potřeb zákazníků sice budou tvrdit, jak dlouho elektromobily vydrží, realita je ale jiná. Zbytek auta může vydržet cokoli, ale pokud tak drahé baterie mají tak omezenou životnost, řada aut už po jednotkách let provozu prostě ekonomicky hází ručník do ringu. Ostatně do vzduchu někteří majitelé své elektromobily po osmi letech nevyhazují z plezíru.

Jistě, některé baterie vydrží déle (a jiné méně), jedinou jistotou, kterou na tomto poli máte, jsou záruky výrobců. A ty jen velmi, velmi zřídka slibují vyšší limit než 8 let a 160 tisíc km. Vzhledem k tomu, jak moc se dnes každý tyto vozy snaží prodat - a jak moc se ví, že toto je zásadní problém - by se jistě nedrželi zkrátka, kdyby byli aspoň trochu přesvědčeni o tom, že realita bude lepší. Byl by to efektivnější marketing než miliardy nasypané do přehánějících reklam plných nadsazených tvrzení.

Navíc je třeba si říci, co vám ona záruka garantuje - obvykle jde jen o to, že baterie si zachová víc jak 70 procent kapacity, což je zoufalé. Baterie postupně hází ručník do ringu už po pár letech a když vám po 5 nebo 7 rocích bude zbývat 80 nebo 75 procent kapacity, podle výrobce bude vše v naprostém pořádku. Jak je možné, že si tohle necháme líbit? Že to mlčky přehlížíme jako parádní stav? Dovedete si představit, že by nějaké spalovací auto mohlo během třeba 5 let záruky ztratit 30 procent výkonu a bylo to v normě? Že by místo 300 koní mělo 210 a v servisu vám řekli: „Pane, však to šlape jako hodinky!?”

Je to nemyslitelné, takový úbytek poznáte pocitově hned, o sestupu třeba ze 150 koní na 105 ani nemluvě. A nemůže se to dít. To 71 procent baterie je vynikající extrastav, i když místo původních třeba 240 km na nabití najednou ujedete 170. Pokud pak využijete „oblíbených” 70 procent z oněch 71 procent (protože na míň jak 20 se nevybíjí a na víc jak 10 nedobíjí, říkaly korby u nabíječek), jste na 49,7 % továrně udávaného dojezdu. A ten může činit také 221 km za „neoptimálních” okolností, takže jste na 110 km předpisové jízdy.

Proboha, kdo tohle může obdivovat a označovat to za budoucnost, za něco lepšího, než dnes máme? Jen blázen. Anebo šéf Škody, podle kterého za to dokonce stojí zbavit se 20 procent zaměstnanců a říkat, že takový vývoj firmě „prospěje”.

Ale zpět k původnímu tématu, který se primárně stará o nakonec největší bolístku elektrických aut - rychlý a mocný pokles jejich hodnoty. Psali jsme o tom tisíckrát, je to ale dokola bagatelizováno a sváděno na nějaké specifické okolnosti. Houby s octem, dosvědčuje to tisíc a jedna studie na makrodatech, některé konkrétní případy jsou ale přece jen výmluvnější než čísla z tabulek.

O jednom takovém se dozvídáme díky aukčnímu webu našeho dávného přítele Douga DeMura, Cars and Bids, kde se v uplynulých dnech dražila Tesla Model X z roku 2016, tedy nedávno osmileté auto. Podívejte se na její fotky, je to krásný vůz vypadající velmi zánovně, ostatně navzdory svému osmiletému stáří najel jen 74 tisíc kilometrů v rukou jediného majitele. Je to prostě „ta ojetina”, časově starší auto, které ale mělo skvělou péči, má jasnou historii, malý nájezd... Ve světě spalovacích vozů je to auto navěky, o které se v aukci strhne boj.

Nedávno jsem byl v Nizozemsku u prodeje jednoho BMW řady 3 starého 29 let, které mělo najeto 75 tisíc km, tedy dokonce víc než tento vůz. A byť nešlo o žádnou specialitu (jasně, šlo o M3, ale nic jako verze GT, unikátní barevné provedení, prostě pěkný kousek z mnoha), strhla se o něj mela a prodal se na 62 900 Eur, tedy 1,6 milionu Kč. A mělo zaručeně nejmíň 97 procent svého původního výkonu, dalších 30 let bude jezdit a jeho cena stěží kdy klesne. Ve světě elektromobilů ale platí zkraje zmíněný limit.

Mela se tedy nestrhla a vlažné přihazování skončilo na odklepnuté finální sumě 23 500 USD, tedy asi 568 tisíc Kč. Být majitel, pláču, takové pěkné auto a je pryč za tak směšnou sumu. Navíc jde původně o stroj za miliony, tato verze mohla stát v roce 2017 až přes 140 tisíc USD (3,4 milionu Kč) a byť přesnou původní cenu neznáme, dobový průměr činil 99 tisíc USD (2,4 milionu Kč). Majitel tedy odepsal přes 1,8 milionu korun za 74 tisíc km, to je přes 24 Kč/km jen na ztrátě hodnoty. Jezděte 50 km do práce tam a zase zpátky a budete mít co dělat, abyste si tam za celý den vydělali na hloupou depreciaci vašeho auta (přes 2 400 Kč/den). To je velmi, velmi kruté.

Smutnější je to tu o to víc, že si celou ztrátu „vyžral” jeden majitel, kterého dojíždění stálo právě tolik. A dnes možná lituje, že si vůz nechal tak dlouho. Ačkoli do vývoje poklesu hodnoty elektrických modelů se výsledný stav po 8 letech pochopitelně propisuje mnohem dřív, přesto lidé u 4 roky starého vozu nebudou až tak myslet na to, co si jednou počnou s baterkou. Tady ale platí klasické: Pozdě bycha honit.

Zdroj: 2016 Tesla Model X 75D@Cars and Bids

Petr Miler