Autoforum

/

Foto: Ford

Žádné velké auto, které vás sežere i s trávou u silnice, ale kompaktní stroj chytře využívající vnitřní prostor ve prospěch klidně i větší rodiny, tím byl po léta prodávaný Ford C-Max. Dnes už jako nové auto neexistuje. A byť jako ojetina není „neprůstřelný”, poměr hodnoty a ceny je zajímavý.

Ford se nejspíš letos snaží každého přesvědčit, aby se lidé jeho vozům - novým i ojetým - vyhnuli velkým obloukem. Automobilka s modrým oválem ve znaku má už na kontě 108 svolávacích akcí. Ford tak dosáhl velmi smutného rekordu, neboť takového počtu nikdy v historii žádný jiný výrobce nedosáhl. Do konce roku navíc zbývají necelé čtyři měsíce, pročež je jisté, že finální číslo bude ještě o dost vyšší.

Z posledních svolávaček přitom vyplynulo, že Ford vsadil na špatnou kartu, která jej stála opravdu mnoho. V touze po co nejrychlejším přechodu na elektromobilitu totiž značka položila na oltář bateriového pohonu kvalitu, která v jejím případě nikdy nebyla špičková. Ostatně i proto si lidé začali utahovat z jejího názvu a převedli jej na nelichotivý akronym Fix Or Repair Daily. Náprava navíc není na obzoru, místo toho šéf značky Jim Farley oznámil, že u budoucích elektromobilů dojde na urychlení výroby.

Dnes ale nebudeme koukat směrem do budoucnosti, místo toho se vrátíme do minulosti. V roce 2003 totiž značka přišla s modelem C-Max, který se o osm let později dočkal druhé generace. Ta se vyráběla až do roku 2019, než Ford rozhodl, že MPV už nejsou dost „cool” a začal tlačit spíš na strunu SUV. C-Max si tedy můžete koupit už jen v bazarech, kde vás ucházející exemplář druhé generace může vyjít na zhruba 60 tisíc korun, to nemá daleko k jedné české průměrné měsíční mzdě. Předchůdce je pak ještě levnější, tomu se ale raději opravdu vyhněte.

Ani mladší ročníky totiž z hlediska spolehlivosti neexcelují. Ostatně když si kolegové z Auto Bildu vzali jeden exemplář druhé generace do dlouhodobého testu, ve kterém ujeli 100 tisíc kilometrů, vystavili mu známku 3+. Důvodem byly hlavně stížnosti spojené s rychle degradujícími bateriemi a vrzáním dveří. Nicméně problémů je daleko více, třeba v rámci svolávacích akcí Ford řešil úniky oleje, díky kterým mohlo dojít na přehřátí motoru, hrozbu požáru kvůli spojce či vadné kolenní a boční airbagy.

Achillovou patou vozu je zavěšení náprav, které je třeba řešit již po pěti letech. To víceméně znamená, že dotčen je tím aktuálně již každý exemplář. Podobně je tomu v rámci koroze výfuku, v případě již zmiňovaného úniku oleje pak problém nemají pouze kousky z prvních let výroby. U nich si ovšem pro změnu musíte dát pozor na světla, a to přední i zadní. Pomalu tak jediné, co vám nepřidělá vrásky, jsou pružiny, tlumiče a brzdy. Stejně jako kritika nemíří ke komponentům řízení.

Pochopitelně to neznamená, že ojetý C-Max je hromada šrotu držící pohromadě jen silou vůle - auto umí být optikou celkových nákladů provozně nenáročné i proto, že není technicky komplikované a opravy nejsou drahé. Přesto pokud pro C-Max zamíříte do bazaru, je opravdu třeba důkladně zkontrolovat hlavně podvozek, výfuk a motorový prostor. S nějakým tím vrzáním se již dá žít, zvláště pokud vás daný kousek nevyšel vysloveně draze. Navíc lze sáhnout i po verzi Grand C-Max, která disponuje sedmi sedadly, či po 1,6litrovém benzinovém motoru naladěném až na 182 koní.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec