Autoforum

/

Foto: Porsche

Je právem považován za jednoho z nejlepších pilotů historie, neboť jako jeden z mála dokázal precizně krotit i rallyová monstra skupiny B. Teď je mu 74 a Porsche na to myslelo dlouho dopředu.

Pokud vašim dětem koluje v žilách rovněž vysokooktanový benzin, rozhodně byste si následující řádky měli vštípit do paměti. Lepší pohádku na uspávání totiž nenajdete. Jakkoliv je zde možná jeden podstatný problém - daný příběh je natolik poutavý, že při něm jen málokdo zamhouří oči.

Vše odstartovalo v roce 1980, kdy legendární závodník Walter Röhrl získal svůj první mistrovský titul ve světovém šampionátu v rallye. Záhy se však ocitl bez práce, což bylo poněkud překvapivé, dlouho to ale netrvalo, neboť německý pilot záhy podepsal smlouvu s Mercedesem. S třícípou hvězdou pak sice absolvoval úspěšné zimní testy, ovšem poté týmu oznámil, že vítězství je nejspíše nedostižným cílem. Z toho důvodu Mercedes nakonec zrušil svou rallyovou divizi, Röhrlovi vyplatil jeho roční angažmá a ponechal jej znovu bez auta.

V té chvíli zasáhl osud, neboť závodníkovi se ozvalo Porsche s tím, že mu sedačku může nabídnout. A to vlastně nikoliv pouze jednu, ale dokonce hned dvě. Ve WRC totiž Röhrl dostal k dispozici 911 SC, zatímco v německém rallyovém mistrovství to bylo 924 Carrera GTS. Jelikož však v prvním klání se jezdec zúčastnil jen několika podniků, načež nebyl klasifikován, větší pozornost budí to druhé. Hned v prvním závodě, který se uskutečnil 15. května 1981, totiž Röhrl se spolujezdcem Christianem Geistdörferem skončili jako druzí.

Následovala série čtyř výher, na kterou nicméně již v další sezóně tato dvojice nenavázala. Místo toho se přesunula k Opelu, který ji dal k dispozici již zastarávající zadokolku Ascona. A právě v této sezóně Röhrl dokázal, jakým je mistrem volantu a pedálů, neboť konkurenci i s tímto strojem doslova vyškolil. Na pás si tak připnul druhý titul, po němž ovšem překvapivě následoval další vyhazov z týmu. Jezdec si totiž nesedl se šéfem stáje Tony Fallem, kromě toho jako zapřísáhlý nekuřák odmítal aktivity spojené se sponzorskou firmou Rothmans.

Další světový titul přitom již Röhrl do sbírky nepřidal, nicméně i tak je mnohými považován za vůbec nejlepšího rallyového jezdce všech dob, což pravidelně předváděl v kláních strojů rallyové skupiny B. Po skončení kariéry závodního jezdce se tak do Zuffenhausenu vrátil, ovšem již jako testovací jezdec. Automobilce přitom pomohl vyvinout bezpočet legendárních aut, mimo jiné Porsche Carrera GT. Díky tomu si jej vlastně dnes jen málokdo dokáže spojit s jinou značkou než právě s touto. Vědomi jsou si toho i v Zuffenhausenu, a proto letos pro závodníka připravili opravdu netradiční dárek k narozeninám.

Porsche totiž zrenovovalo 924 Carrera GTS, díky kterému se s Röhrlem kdysi dalo do holportu. Jak nicméně uvádí Kuno Werner, šéf muzejní dílny, jenž měla renovaci na starosti, daný úkol se ukázal být velmi náročným. Automobilka totiž chtěla závodníka překvapit, načež celý projekt držela pod pokličkou. „Jenže Walter Röhrl tu zná takové množství lidí, že bylo opravdu velmi náročné.“ Vše se ale nakonec podařilo, načež bylo jezdcovo překvapení na počátku března, kdy slavil čtyřiasedmdesátiny, nefalšované.

„Byl jsem opravdu hodně překvapen. Z auta jsem vystoupil před 40 lety a znovu jsem do něj již neusednul. Tohle auto mi přitom u Porsche otevřelo dveře. Právě to je důvod, proč mi tak přilnulo k srdci. Pro mně je to tedy nyní jako cesta zpátky v čase. Okamžitě se cítím, jako bych byl o 40 let mladší,“ uvádí závodník. Jeho vzpomínky ale nejsou jen příjemné, ty negativní jsou spojené s prodlevou turba. „Ta byla enormní. Abyste tedy mohli rychle projet zatáčku, museli jste těsně před ní začít akcelerovat.“

I to ale ve výsledku jen dokazuje, jakým mistrem Röhrl byl a je. My pak už jen dodáme, že 924 Carrera GTS byla ve své době nejdražším modelem Porsche, jenž stál 110 tisíc marek. Automobilka přitom vyrobila 59 kusů včetně devíti předprodukčních prototypů. Toto je jeden z nich, konkrétně pak číslo pět, jenž s dvoulitrovým čtyřválcem spárovalo turbodmychadlo KKK26. Výsledkem přitom bylo 375 koní.

Zajímavé pak je, že pohonná jednotka nemá sériové číslo, původně byl totiž vůz brán jen jako testovací. Nakonec se však stal nejúspěšnějším z celé rodiny, přičemž najeto má 10 371 kilometrů. Porsche přitom v rámci renovace zachovalo řadu prvků jako třeba bezpečnostní pásy v původním stavu, zatímco firemní muzeum dodalo původní závodní spojku a Pirelli ve svých skladech našlo i pneumatiky s někdejším vzorem. Nicméně třeba palivový systém byl raději kvůli bezpečnosti vyměněn.

Stejně tak je nový i lak, byť tomu původnímu z oka vypadl. Po Röhrlovi totiž v roce 1982 vůz „zdědil“ Jacky Ickx, jenž s ním nastoupil do belgické rallye. Tehdy jej přitom sponzorovala tabáková firma Ginates, jejíž modrou karoserie nově odrážela. Nyní se ale již opětovně chlubí zlatočerným nátěrem, který pro změnu odkazoval na výrobce koňaků Monnet. Ten totiž pomáhal Porsche platit startovní poplatky v předchozí sezóně.

Tím jsme se dostali na konec pohádky, pročež můžeme Röhrlovi jen dodatečně popřát k narozeninám i mnoho šťastných kilometrů s tímto nadmíru exkluzivním vozem. A stejně tak je třeba ocenit i Porsche, které si je evidentně vědomé, že závodníkovi z velké části vděčí za svůj úspěch - jeho silniční modely oslovují nadšené piloty s citem pro řízení hlavně proto, že Röhrl je jedním z nich a po dekády uměl dostat maximum i z těch nejsilnějších strojů.

Zdroj: Porsche

Petr Prokopec