Autoforum

/

Foto: Continental

Automobilová branže se mění pod tíhou vnějších tlaků, které v této míře nikdy nezažila. Její zmenšování má za následek, že se automobilky ve snaze udržet maximum pracovních míst vrací k vlastnímu vývoji a výrobě věcí, které dávno outsourcovaly. Ucho se tak nevyhnutelně trhá jinde.

Elektromobilita je nám od počátku předkládána jako pomalu všespásné řešení. Její zastánci soustavně zmiňovali a vlastně i dál zmiňují, že odchod od spalovacích motorů povede k odvrácení klimatických problémů. Souběžně s tím pak měl vzrůst i počet pracovních míst. Jenže reálně se neděje nic z toho - v prvním případě už proto, že výroba klíčových baterií probíhá v Číně, kde je levná jen díky tomu, že i dnes otevírá jednu uhelnou elektrárnu za druhou.

My se dnes ovšem zaměříme na druhý zmíněný aspekt, neboť je stále zjevnější, že zaměstnanosti tlak na rozmach elektrických aut též nepomůže. Hlavní důvod je nabíledni - vnucování elektromobilů představuje zásadní oddálení povahy aut od představ podstatné části zákazníků, které je navíc provázeno podstatným zdražením. To trh s auty zmenší a kde jsou nižší prodeje, je i nižší výroba. A méně aut, navíc konstrukčně jednodušších, prostě stejný počet lidí vyrábět nebude.

Věc má ale ještě druhou rovinu. Na výrobě aut se dnes podílí celý řetězec firem, který začíná u samotných automobilek. Také těch se propouštění dotýká, poslední dobou oznamují jedno za druhým, mají ale tu moc přenést většinu problému jinam. Pokud si dnes automobilka nechá například vyrábět světla dodavatelem a neví, co s vlastními produkčními kapacitami, může přejít na vlastní výrobu a místa z větší nebo menší části zachránit. Na dodavatele ale vše spadne s o to větší intenzitou.

Jsme tak svědky bezprecedentního rozvratu léta budovaných struktur, který už si vybírá svou daň. Před pár dny společnost Bosch oznámila, že do roku 2025 propustí 1 500 lidí z vývoje, a jako důvod výslovně jmenovala elektromobilitu a snížené zájem o dodávky komponentů z výše zmíněných důvodů. V návaznosti na to pak další obrovský globální dodavatel Continental uvedl, že ke stejnému datu hodlá dosáhnout každoročních úspor ve výši 400 milionů dolarů (cca 8,96 mld. Kč) oproti současnosti. Že se něco takového bez dalšího propouštění neobejde, asi nemusíme dodávat.

Nejen velcí dodavatelé jsou ale tímto trendem zasaženi. Dle dat automobilové asociace Clepa došlo od roku 2019 ke vzniku 53 850 nových pracovních míst, oproti tomu však již 96 870 lidí dostalo padáka. Desítky tisíc lidí tak byly propuštěny, aniž by dotčené nahradili jiní. A jak už bylo zmíněno, další budou následovat. Přičemž nejspíše jen půjde o další z mnoha vln, neboť proměna branže je stále v počátcích.

I v tomto směru se tak automobilový svět vrací do minulosti. Je třeba připomenout, že ještě v roce 2007 spadala pod dodavatele pouze třetina veškerého vývoje, zbytek prováděly automobilky pod vlastní střechou. Před třemi lety ale již situace byla opačná, pouhá třetina spadala na výrobce. Nyní se vracíme směrem k původnímu stavu a rizika pro Českou republiku jsou enormní - právě zde má sídlo spousta širší veřejnosti neznámých, ale významných dodavatelů automobilek, které popsaný trend pochopitelně pociťují též.

Zhruba třetina dodavatelů doufá, že situaci napraví nové objednávky ze strany čínských značek, ani to ale pro Česko nevyznívá bůhvíjak skvěle. Firmy kvůli tomu stěhují své továrny do Říše středu, kde jsou blíže jak odběrným místům, tak mohou těžit z levnějších nákladů. Konkurovat Číňanům českou výrobou je nemožné, čímž se nakonec dostáváme k podstatě celého příběhu - Evropa se rozhodla vsadit na řešení, ve kterém nemá žádný zásadní technický náskok a nedokáže jej efektivně vyrábět. Vše ostatní jsou sekundární dopady. Hádat se tak můžeme jen o tom, komu zůstanou prázdné ruce.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec