Autoforum

/

Foto: Ford

Nabídka Fordu se soustavně vzdaluje představám těch, kteří mají jeho auta kupovat, na což automobilka reaguje. Ne však změnou samotných aut, místo toho chce udělat z nákupního procesu příjemnější záležitost. A na povahu svých aut nechat tak trochu zapomenout.

Posledních pár let je automobilová branže svázána ničím a pro nic vynucenou snahou přejít od spalovacího pohonu na ten elektrický. Pro výrobce to znamená obrovský růst nákladů nevyvážený dodatečnými příjmy, načež se jim vlastně ani nelze divit, že by velmi rádi vyšachovali ze hry své dealery. V dnešní době lze i auta prodávat přes internet, díky čemuž může větší část marže skončit v pokladně automobilky. Ta by ovšem v tu chvíli nesla i veškeré náklady spojené se zajištěním samotného prodeje včetně souvisejících rizik. A to zase automobilky tak neláká.

Je tedy vskutku otázkou, zda nezávislí dealeři někdy zmizí z povrchu zemského. Soudě podle otočky Fordu to však vypadá spíš na tu druhou možnost. Také automobilka s modrým oválem ve znaku totiž chtěla svá auta prodávat přímo zákazníkům, hlavně pak ta elektrická, od kterých si slibovala strašně moc. Dočkala se však jen rekordních ztrát. Investice do pohonu, po němž žádný z jeho zákazníků nevolal, navíc vedl k tak dramatickému poklesu, že Ford letos přistoupil k většímu množství svolávacích akcí než zbytek branže dohromady.

Modrý ovál se tedy dostal do situace, která je nezáviděníhodná. Z té by se mohl dostat poměrně snadno, jakkoli o rychlý proces by jistě nešlo - Ford zkrátka musí začít zase znovu vyrábět auta, která jsou žádaná, kvalitní a lze je vyrábět za únosných nákladů resp. prodávat za přijatelné ceny. Jenže zatím se nezdá, že by automobilka chtěla kráčet touto cestou, velké naděje totiž spojuje s novou rodinou elektrických aut, které chce sekat ještě rychleji než Baťa cvičky. To kvalitě zrovna příliš nepomůže, navíc v Americe to nyní s elektrickými auty vypadá ještě bleději než dosud, klíčový elektromobil Fordu může předčasně zcela skončit ve výrobě.

Ford si ale s ničím z toho hlavu nedělá a zákazníky si chce znovu získat... novou podobou showroomů. Díky ní se má celý nákupní proces má stát příjemnější záležitostí, což se nakonec i může povést, ale má to vůbec smysl, pokud je podstata jeho podnikání zřetelně nemocná a léčit se ji automobilka ani moc nesnaží?

Odpovězte si sami, dealeři mají na každý pád klást důraz především na pohostinnost a již se nemají chovat jako klasičtí prodejci, nýbrž jako ambasadoři značky. Místo aby tedy prodejní plocha hostila především auta, do kterých se klientela bude moci třeba usadit, aby vyzkoušela pozici za volantem nebo poťukáním zjistila, jak tvrdé či měkké jsou plasty, budou se na ní nacházet barové pulty či švédské stoly s jídlem a pitím.

Showroomy Fordu tak bude pomalu možné zaměnit za jídelny Ikey, čímž se tohoto řetězce nechceme nikterak dotknout. V jeho případě je totiž jistá strohost a klinická čistota součástí skandinávských tradic. Lidé navíc takové jídelny využívají hlavně proto, že jsou levné, výdej jídla je velmi rychlý a oni se mohou po krátké pauze znovu vrátit k výběru nábytku, který okupuje drtivou většinu prodejní plochy. Tu můžete snadno procházet i hodiny, proto je zastávka na občerstvení tak vítaná.

Když ale bude v showroomu pár relevantních aut, navíc hlavně s elektrickým pohonem, který pro většinu zákazníků lákavý není, proč by do nich lidé vůbec měli zamířit? Maximálně kvůli jídlu a pití zdarma, ne za účelem koupě nového vozu. Strategie Ford Signature 2.0 tak od počátku působí jako zcela marný krok, který jen bude stát spoustu peněz, ale prodecům nic nepřinese. Možná i proto budou takové showroomy prozatím ojedinělé, letos jich má vzniknout jen 20 a do roku 2027 jich bude 110.

Znovu musíme dodat - stačí, aby Ford vyráběl auta, která lidem budou zvedat srdeční tep a která si mohou dovolit, a rázem je může prodávat klidně v hale bez oken někde v polích. Dané prostředí bude každému jedno, mířit do něj totiž bude pro lákavý produkt. Jak moc těžké je něco takového pochopit? V případě vedoucích manažerů značky jde zjevně o nemožnou misi, ostatně o absenci zdravého rozumu ve firmě plně vypovídají přešlapy z posledních dekád. A tento jistě není poslední.

Zdroj: Ford

Petr Prokopec