Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Politici si myslí, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, elektrická auta ale nejsou a v jakkoli dohledné době nemohou být ekvivalentem těch se spalovacími motory.

V automobilovém světě se pohybujeme už pěkných pár dekád. Nikdy to nebylo růžové místo plné pravdy a cti, vždy se jednalo o komplikované prostředí, v němž se setkávala spousta protichůdných zájmů, za které ta či ona strana bojovala různými prostředky. A každá rána nutně nemířila nad pás. Ještě nikdy jsme ale nebyli svědky takové manipulace, takové snahy ohýbat realitu s čísi prospěch, jako jsme v této době.

Jde samozřejmě o elektrický pohon aut, obecně vzato relevantní řešení, které může na trhu soupeřit s bezpočtem jiných. Nemáme proti němu zhola nic, dokonce vnímáme jeho výhody, co nám vadí, je fakt, že do onoho soupeření se někdo rozhodl vstoupit s vidlemi a zapíchnout je do všeho, co není elektrické. Kdyby šlo o něco, co skutečně spasí tuto planetu a čím dříve se to prosadí, tím lépe pro nás všechny, snad by to šlo i akceptovat. Nic takového ale jednoznačně není pravda a vůbec celý podíl osobní dopravy na všech emisích CO2 je v podstatě tak nevýznamný, že i kdybychom auta zcela přestali používat, mnoho se nezmění.

Přes tento stav jsme se ale rozhodli nenechat různá řešení soutěžit a nenechat je prosadit se na základě jejich skutečného přínosu. Nakonec, nabídka aut musí být z podstaty pestrá, neboť požadavky lidí na auta jsou pestré a pro každé využití bude ekonomické i ekologický smysl dávat něco jiného, jak nedávno připomněli němečtí technici. Rozhodli jsme se vyhlásit vítěze předem a říci jednomu z účastníků sprintu, že vyhraje, i když ještě ani neobul tretry.

Ze světa tak slýcháme stále častěji o tom, že elektromobily nenakážou nepřímo, jak to nyní dělá třeba Evropská unie, ale přímo. Velká Británie už ohlásila záměr zakázat auta se spalovacími motory v roce 2030, Quebec v roce 2035, stejným směrem míří i Kalifornie a další místa či země. A když zrovna nejde o tak striktní stanoviska, lijí se peníze tím či oním směrem - naposledy se do elektromobilů rozhodlo nacpat dalších 79 miliard Kč Německo.

Je to naprosto absurdní už z podstaty, jak probůh může dnes politik říci, co bude nejlepším technickým řešením na jakémkoli poli za 10 nebo 15 let? Ale odhlédneme-li od všech těchto debat, je tu pořád jeden faktor, na který politici evidentně zapomněli: Elektromobil není plnohodnotnou alternativou současných aut. A není ji od 10 nebo 20 procent, to by se dalo snést, v některých ohledech je nevyrovnává rozdílem tříd či představuje zcela neschůdnou alternativu.

Můžete nacpat biliony do dotací, můžete zakázat všechno ostatní včetně koňských spřežení, můžete postavit 30 dalších jaderných elektráren a milion dobíjecích stanic, pořád to ale nic nezmění na tom, že elektromobil pro spoustu lidí prostě není autem, které mohou reálně používat. Problém není v nějakém iracionálním odporu k čemusi novému, ale ve zcela racionální nevůli koupit si horší auto pro své potřeby, než jaké máte dnes, jak kdysi rozebíral i Friedrich Indra.

Samotná představa, že lidi pod tíhou čehokoli donutíte se takovým směrem vydat, je velmi opovážlivá. Je třeba nezapomínat, že zejména možnosti současných i v jakkoli dohledné budoucnosti dostupných akumulátorů jsou daleko za potřebami spousta obyčejných lidí, kteří si nekupují auta podle svých typických, ale extrémních požadavků. Taková Škoda Enyaq, jejíž fotky provází tento článek, má v základním provedení akumulátor o kapacitě 60 kWh, což je (při započtení rozdílné efektivity pohonných jednotek) ekvivalent asi 17 litrů nafty nebo 23 litrů benzinu. Sami si řekněte, kam dojedete s tímto palivem.

A k tomu je třeba dodat, že tuto velmi omezenou kapacitu není a nebude možné rychle doplnit, také ji nebude reálné drasticky navýšit, neboť podstatně větší než 100kWh akumulátory budou při současné energetické hustotě příliš těžké na to, aby dávaly smysl. Osobně nemám důvod elektromobily obecně odmítat, ale nemůžu si ho dovolit mít, neboť bych nebyl schopen absolvovat úplně obyčejné přesuny za prací a dalšími povinnostmi. Mohl by stát klidně 1 Kč, ale nemohu mít auto s „nádrží” na 20 nebo klidně 40 litrů paliva, která se v místě, kde bydlím, nedá doplnit dříve než za desítky hodin. A znám opravdu jen málo lidí, kteří by kvůli přepřáhnutí na takový vůz nemuseli zásadně měnit způsob, kterým žijí.

A pro co? Aby ještě více emisí CO2 vypustil komín o pár km vedle? Abych měl auto, při jehož výrobě vznikne tolik CO2, že to další provoz stěží vykompenzuje? To přece nedává žádný smysl.

Rmoutí nás tato snaha vybírat jiným, co je pro ně dobré, něco nařizovat a tvářit se, že to něčemu pomáhá, i když to není pravda. Je to od začátku racionální nesmysl, absurdní narušování volné soutěže, která by dozajista vygenerovala lepší řešení i bez zásahů shůry. Ve výsledku ale stačí si jen uvědomit, že nuceno nám je řešení, které zdaleka není ekvivalentní tomu, jaká používáme dnes a nelze z jednoho na druhé prostě přepnout bez obětí, které jsou zjevně zbytečné.

Nevíme, co se s tím dá dělat, patrně nic. Nechceme ale stát v koutě a nečinně se dívat na to, jak někdo mění naše životy v zájmu někoho či něčeho, co zřetelně neodpovídá deklarovaným cílům. Tomuto světu nakonec ještě nikdo nepomohl tím, že by cokoli naplánoval na 10 nebo 15 let dopředu, to jsme tu déle jak 40 let poznávali den co den. Tak proč si někdo myslí, že by to tentokrát mělo dopadnout jinak?

Petr Miler