Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Lidé slabší na matematiku mají tendenci říkat, že někdo udělal obrat o víc jak 180 stupňů, aby dali svým slovům důraz. A i když je to racionálně vzato tupé, v kontextu s děním okolo Alfy Romeo jim emocionálně rozumíme - i jindy maximálních 180 stupňů se najednou jeví být nedůrazně málo.

Náš zákazník, náš pán, říkalo se s oblibou. Stejně jako firmy zastávaly názor, že zákazník má vždycky pravdu, a to i když ji ve skutečnosti neměl - s klientem se prostě nediskutovalo, klientovi se neodporovalo a slova jako „ne” se velmi diplomaticky opisovala přijatelnějšími frázemi.

Tohle všechno platilo dekády i v automobilovém světě. Výrobci si byli vědomi, že to není pár politiků ani hrstka úředníků, kteří je živí, nýbrž masy obyčejných lidí, které k nim přišly nakupovat. A pokud firmy chtěly, aby u nich lidé své peníze skutečně nechali, bylo třeba potlačit vlastní hrdost a nabízet kolikrát i zdánlivé nesmysly - když si to klient přeje, proč mu nevyhovět?

Nic takového už chvíli není normou. Ještě před příchodem elektromobility se automobilky naučily lidem vnucovat jako svá řešení, která si ve skutečnosti nevymyslely a proti vlastnímu přesvědčení je nabízely jako svá vlastní. Však si vzpomeňte, co byly schopny vyprávět za hlouposti třeba kolem systému start-stop, i když to s ním v minulosti dobrovolně zkusily a nabily si ústa. Elektromobilita je jen principiálně stejnou extenzí téhož - je to za stávajících technických limitů další nesmysl, se kterým automobilky nepochodily dřív a nepochodily by s ním zas. Protože ale mají pocit, že „prostě musí”, chovají se znovu stejně, akorát místo dílčího technického řešení cpou všem kompletně jinak pojatá auta.

A to je právě ten problém.

S tímto přístupem se prostě nedalo dojít moc daleko, neboť výsledkem jsou vozy, které většině lidí nemají z řady důvodů šanci vyhovovat jako ty, jež dnes mají. Start-stop vypnete nebo na něj zapomenete, limity elektromobilu vypnout nejde. Lidé tak neztrácí zájem o spalovací auta, i když jsou v důsledku politických machinací absurdně drahá. A dražší je i jejich vlastnictví, údržba nebo provoz. Protože ale stále nabízejí nesrovnatelně lepší praktické využití než elektromobily, klientela stále upřednostňuje benzinový nebo dieselový pohon. Odvrátit se od něj pal znamen á riskovat vlastní existenci. A to si automobilky ani „éře arogance” nemohou dovolit.

Jsme tak svědky obrovských veletočů, při kterých automobilky končí s někdejšími absurdními plány na stoprocentní elektrifikaci svého portfolia během pár let. Alfa Romeo patří mezi takové, neboť chtěla být plně elektrická již od příštího roku. To je neskutečně krátký časový horizont, vždyť do silvestrovské půlnoci zbývá už jen devět měsíců a sedm dní. Bateriový pohon přitom aktuálně nemá na kontě napříč Evropou zdaleka ani 15procentní podíl na trhu a v zemích, jako je ta naše, nejde ani o 6 %. Pokud by tedy Italové chtěli svůj šílený plán naplnit, nejspíš by si 31. prosince ťukli šampaňským se slovy, že to byla hezká jízda, ale holt je třeba brány továrny zavřít, zahodit klíče a vypravit se na pracovní úřady.

Již nějakou dobu se proto mluvilo o obratu, tedy o zachování spalovacích pohonů i pro nové Alfy. Ten nedávno potvrdil šéf automobilky Santo Ficili, onen obrat ale nakonec bude tak brutální, že nás to nutí zvolat jednu ze slavných frází Roberta Záruby. Ficiliho kolega, marketingový šéf Cristiano Fiori, totiž v rozhovoru pro Car zašel ještě dál a říká, že do hry by se mohl vrátit i 2,9litrový šestiválec twin-turbo, který dnes pohání vrcholné verze Quadrifoglio výkonem až 520 koní.

„Osobně se mi myšlenka elektrické verze Quadrifoglio nepozdává. Quadrifoglio musí mít zvuk skutečného motoru. Tedy v současné době. Možná že za pět let se věci změní. Ale v současné době je podle mě - tedy podle nás - třeba, aby Quadrifoglio bylo něco, co bude správně hřímat,“ uvedl. Přičemž dodal, že za změnou stojí především klientela, která byla kvůli možné absenci šestiválcové jednotky stejně hlučná jako agregát sám. A pochopitelně kvůli tomu nejásala nadšením, místo toho hrozila odchodem.

Fiorii přesto neupřesnil, jaké konkrétní motory zůstanou pro zmíněnou dvojku k dispozici, k možnému návratu jednotky 2,9 V6 ale aspoň něco naznačil: „Pokud vám řeknu ano nebo ne, pak vám řeknu naprosto přesně, jaké motory Giulia a Stelvio dostanou. Mohu vám ale sdělit, že jste zmínili něco, co není daleko od našich záměrů,“ pravil tajemně. Platforma STLA Large, která bude nové generace podepírat, zástavbu takového agregátu umožňuje, jak ostatně letos dokáže šestiválcový Dodge Charger.

Americký muscle car nicméně dostane do vínku třílitrový agregát Hurricane, tedy o trochu jinou jednotku, která by měla nabídnout 426 a 558 koní. Jde navíc o šestiválec řadový a nikoli vidlicový. Zdá se tedy, že i Alfy nakonec dostanou tento motor, pro mateřský Stellantis to ostatně bude nejjednodušší. Něco většího ale přijde, neboť dle Ficiliho jde o velká auta, u kterých v případě vrcholných variant jednoduše „nelze jít cestou dvou, tří nebo čtyř válců“.

Znovu tedy začíná u automobilek platit, že je jejich zákazník také jejich pánem? Nebyli bychom tak optimističtí, aspoň ve chvíli, kdy firmám teče do bot, ale klienta ctí. Kdy ovšem provedení Quadrifoglio dorazí, je zatím ve hvězdách. Stelvio druhé generace bude debutovat ještě letos, pročež by nás neměla překvapit menší sada přiložených oficiálních „špionážních“ fotek. Z nich jsou patrné hlavně zapuštěné kliky dveří a absence koncovek výfuku, pročež tu zjevně máme elektrický prototyp, který by se měl ukázat jako první.

Do premiéry nám ale ještě pár měsíců zbývá, přičemž Italové snadno mohou ukázat obě varianty - elektrickou i spalovací - najednou. Prodej totiž nebude zahájen dříve než příští rok, tedy v době, kdy pro změnu na světlo světa vykoukne nová Giulia. S tou bude spojen větší risk, neboť druhá generace opustí karoserii sedan. Jako zvýšený liftback, kterým se zřejmě stane, ale může odradit i s oním šestiválcem pod kapotou.

Zdroj: Car, Alfa Romeo

Petr Prokopec