Autoforum

/

Foto: Tesla

Kolem Tesly se ve Skandinávii stahuje smyčka, odpor firmy k praktikám odborů se ale se znalostí pozadí věci chápe snáz. Žádný reálný problém neexistoval, to primárně odbory nechtěly připustit, aby se někdo vymanil z jejich moci.

Přiznám se, že myšlenka odborů jako takových mi příliš blízká není. Jistě je to i proto, že se prakticky celý svůj pracovní život věnuji buď vám dobře známu svobodnému povolání nebo podnikám v jiných oborech, to si člověk zvykne postarat se sám o sebe. Chápu ale, že jakožto firma a navíc novinář mám lepší vyjednávací pozici, než jakou má dělník pracující pro velkou automobilku. Je totiž jedním z mnoha tisíc a snadno může být nahrazen. Kolektivní smlouva jeho vyjednávací pozici zlepšuje a může mu zajistit férovější podmínky. Na jedné straně tak lze souhlasit s tím, že na počátku všeho byla myšlenka zakládání odborových organizací míněna jen v dobrém smyslu. Podobně jako v případě dotací ale v průběhu času došlo na její zneužívání a vyvolávání opačné nerovnováhy.

Ukázalo se to už ve Spojených státech, kde organizace UAW (United Auto Workers) dostala pod tlak celou branži v momentě, kdy se to nejméně hodí. Tlakem na vedení Fordu, General Motors a Stellantis totiž dokázala vyjednat navýšení mezd až na téměř tisíc korun za hodinu. To je více, než kolik v USA berou kvalifikované zdravotní sestry či učitelé. Dotyční výrobci přitom již zmínili, že zvýšené náklady budou muset logicky promítnout do cen nových aut. Těch se následně bude prodávat o to méně, což povede k propouštění. V té chvíli to budou především odbory, kdo bude zase prskat, svůj díl odpovědnosti za to nepřipustí.

My si nicméně dnes opětovně posvítíme na Teslu a situaci ve Švédsku. Tam na sklonku října odstartovala stávka mechaniků značky, ke které se nakonec přidaly mnohé jiné, se značkou zcela nesouvisející organizace. Z nich tou stěžejní je poštovní služba PostNord, která v zemi slouží jako spojka mezi vládní agenturou vydávající registrační značky a příslušnými showroomy. Protože ale pošťáci začali výlučně proti Tesle stávkovat též, ocitla se automobilka bez možnosti přihlašovat prodané vozy do provozu.

Elon Musk celou situaci nazval „šílenou“ a do zbraně povolal armádu právníků. Ti v prvním kole zvítězili, neboť oblastní soud rozhodl ve prospěch automobilky a vládní agentuře přikázal, aby našla jiný způsob, jak doručování značek zajistit. Jenže došlo na odvolání, ve kterém to opět padlo. A v separátním soudním sporu švédská justice nevydala předběžné opatření, které by znamenalo, že pošťáci musí pracovat pro Teslu, i když nechtějí. Firma tak musí počkat až na finální rozuzlení této pře.

V návaznosti na to se Dánský penzijní fond rozhodl prodat veškeré akcie, které v Tesle držel, a firmu považuje za společnost, do které se nevyplatí investovat. Podobně se pak zvažují zachovat i švédské penzijní fondy, pokud automobilka kolektivní smlouvu nepodepíše. To nám již skutečně připadá jako vydírání. Ve finále bychom se ale neměli divit, neboť s pomalu až mafiánskými praktikami je celá stávka spojena již od počátku.

V mezičase totiž vyšlo najevo, že oněch 130 mechaniků, kteří stáli u zrodu celé stávky, nemělo se svými platy či pracovními podmínkami žádný problém, naopak řada z nich souhlasila s prohlášením značky, dle kterého jsou mzdy vyšší než u konkurence a podmínky lepší. Předmětem sporu se stala jen ona neexistující kolektivní smlouva per se, kvůli níž stávku iniciovala odborová organizace IF Metall. Právě ta Tesle pohrozila tím, že pokud kolektivní smlouvu nepodepíše do 27. října, pak bude muset čelit stávce. Když však osudný pátek nastal, nikdo ze zaměstnanců Tesly stávkovat nezačal.

Právě v té chvíli odbory začaly apelovat na solidaritu u jiných organizací, z nichž mnohé nemají s automobilkou nic společného. A protože ty vycítily, že jejich moc by mohla narůst, ochotně se k odporu připojily. A podléhat nakonec začali i někteří lidé, kteří pro Teslu pracují - organizace IF Metall jim za to totiž slíbila 130 procent platu, který u značky pobírají, za „nepráci”. Tím se ale celý spor již skutečně dostal za hranu absurdity - odbory jen jako by bojovaly o svou pozici a moc, ne o blaho zaměstnanců.

Protože je nicméně celá Skandinávie značně socialistická, nedá se předpokládat, že by se kdokoli mocný proti některé z unií obrátil - mohl by se sám dostat do situace jako sama Tesla, která se stává osamělým vojákem v poli. Nedivíme se tedy, že Musk nechce uhnout, toto je trochu „šílené“. A jsme zvědavi na jeho další krok, v tuto chvíli platí, že Tesla je připravena dodávat auta do Skandinávie i z Německa po silnici nebo po kolejích.

Zdroje: Reuters, Business Insider, Financial Times, Teslarati

Petr Prokopec