Autoforum

/

Foto: SSC North America

První den nového českého ministra zdravotnictví v úřadu nyní připomíná snaha firmy SSC North America dokázat, že když se Koenigsegg a Bugatti perou, ona se může smát. Teď se smějí jiní.

V napjaté atmosféře v české společnosti asi nebylo možné přehlédnout okolnosti, za nichž se nový český ministr zdravotnictví Jan Blatný ujal svého úřadu. Na první tiskové konferenci nejprve lhal, že před dvěma léty nepodepsal petici žádající konec vlády Andreje Babiše, následně mlžil, že ji za něj mohl podepsat někdo jiný a nakonec pod tlakem okolností (protože podpis byl spojený s jeho pracovním e-mailem, přes nějž jej musel autorizovat) přiznal, že to skutečně byl on.

Těžko si představit méně šťastné entré, ať už se na věc podíváte jakkoli. Takový člověk by v době narušené důvěry ve vedení státu neměl lhát, neměl by mlžit. A i když bychom mu to odpustili, je přinejmenším obtížné představit si čestné důvody, které tohoto člověka mohly vést ke svolení ke spolupráci s někým, koho ještě nedávno jako bývalého agenta StB vyzýval k rezignaci. Sám to označil za nepodstatné v momentě, kdy byl osloven jako odborník. Ovšem i o jeho odbornosti pro vykonávání funkce v této dobře lze při zjevném nepochopení dopadu tzv. reprodukčního čísla též úspěšně pochybovat. Hořkost v ústech? To je asi to jediné, co nyní v člověku zůstává.

Za normálních okolností to není dění, kterému bychom se věnovali, náhodou se ale stalo téměř dokonalou analogií toho, co se odehrálo kolem hypersportu SSC Tuatara a pokusu automobilky SSC North America o překonání světového rychlostního rekordu mezi produkčními auty. I zde vše začalo nadějně a skončilo hodně hořce.

Nejprve se SSC pochlubilo tím, že jako první překonalo rychlost 500 km/h a šéf firmy záhy dokonce zesměšňoval snahy Bugatti o totéž. Vypadalo to jako příběh z Rockyho, jako novodobý David a Goliáš, kdy skoro bezvýznamná automobilka vytře zrak monstróznímu koncernu VW, který se dekády za miliardových investic posouvá k hranici 500 km/h. A SSC na první dobrou překoná dokonce metu 530 km/h, jako by se nechumelilo. Na modré obloze se ale záhy objevily mráčky.

Stačilo analyzovat videozáznam mající zachycovat celý rekordní pokus, aby bylo jasné, že tady se 500 km/h nejelo. Ani trochu, ani zdaleka. Ujetá vzdálenost za daný čas neodpovídala udávané rychlosti až o třetinu, byl tu záměrně zastřený tachometr, jízda probíhala v opačném směru, než měla a na videu se vůbec nedělo to, co později popisoval pilot vozu.

Slovy Foxe Muldera bychom řekli, že jsme chtěli jsme věřit. Tehdy jsme doufali, že SSC ve spolupráci s Top Gearem „pouze” použilo záznam nesprávné jízdy, aby nemuselo ukazovat nepřesvědčivé chování vozu ve vysokých rychlostech, ale tímto směrem vývoj dále nemířil. Šéf automobilky nejprve bez řešení konkrétních detailů řekl, že rekord byl certifikován výrobcem měřící techniky, záhy se ale ukázalo, že nic takového není pravda. Stejně tak nebyla data předána zástupcům Guinessovy knihy rekordů a že by auto mělo jet přes 500 km/h, nakonec při trochu podivném vyjádření nepodpořil ani sám jeho pilot.

Jerod Shelby tak následně slíbil, že přijde korektní video a certifikace dat, teď už ale víme, že ani to není pravda. V noci ze včera na dnešek vydal prohlášení, ve kterém jakékoli snahy o uznání předchozí jízdy za rekordní vzdal a řekl, že se firma o totéž „brzy” pokusí znovu. Vzhledem k tomu, že přípravy na první pokus zabraly roky, nevíme, jak „brzy” to může být, ale o to tu nakonec nejde.

Uvážíme-li, jak rozsáhlou videodokumentaci musí mít SSC z říjnového pokusu k dispozici (kamery v autě, vrtulník, dron, k tomu logy z měřiče nejrespektovanější firmy na tomto poli, Dewetronu) a přesto nechce ukázat ani o trochu víc než zprvu, je to nanejvýš pochybný krok. I pouhý záznam z vrtulníku by po dopočítání vzdálenosti ukázal přibližnou rychlost. Je tedy jasné, že Tuatara žádného rekordu nedosáhla a zdráháme se věřit, že pokus naznačit světu opak byl skutečně jen sérií omylů, jak se nyní automobilka snaží říci.

Kdyby se ukázalo, že auto jelo třeba 507 km/h a ne 533 km/h, jak firma tvrdí a cosi bylo špatně v kalibraci měřiče, dá se to chápat, ale tady jsme úplně jinde. Auto jelo o desítky procent pomaleji, na videu byl záměrně zastřen pohled na tachometr, což někdo musel udělat s úmyslem tak učinit. Byl také použit záznam z jízdy opačným směrem, na kterém se pilot raduje, jako by rekord překonal, i když se to zdaleka stát nemohlo a při svých zkušenostech musel dobře vědět, že zkrátka nejede blízko limitu šestého rychlostního stupně, kde vůz teoreticky mohl uhánět rychlostí okolo 530 km/h. Pak firma tvrdí, že někdo jiný to certifikoval, pak že to dokáže sama s pomocí jiných záznamů a nakonec do celého, jistě extrémně drahého pokusu zapíchne vidle?

Toto je naprosté fiasko a dnes nemáme důvod věřit tomu, že šlo o něco jiného než pokus uvést svět v omyl, při němž byla firma nachytána. Vše nasvědčuje tomu, že SSC nejprve lhalo, že něčeho dosáhlo, pak mlžilo, když se objevily pochybnosti a nakonec pod tlakem okolností přiznalo, že se žádný rekord neuskutečnil. Tak, jako Jan Blatný. Důvěra se těžko získává a lehko ztrácí a pro SSC bude obtížné získat si zpět kredibilitu, stejně jako pro pana ministra.

Zdroj: SSC North America

Petr Miler