Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Je to fascinující stroj, který dodnes nemá obdoby, byl ale současně tak trochu testovací stolicí pro své větší a významnější bratry. Dojížděl tak na svou složitost, kterou nejlépe ukazuje jeho rozborka.

Začíná být stále těžší dopátrat se v paměti vzpomínek na dobu, kdy jste i v běžných autech mohli mít něco jiného než litrový tříválec či 1,5litrový nebo nanejvýš dvoulitrový čtyřválec. Nemluvíme přitom jen o prémiových automobilech střední třídy, jako je třeba nový Mercedes-Benz třídy C, osmiválec svého času poháněl i takový Volkswagen Passat. Nešlo přitom o typickou pohonnou jednotku, místo toho byl čtyřlitrový agregát současně testovací stolicí pro motor W16, jenž následně zamířil do Bugatti Veyron. Stejně tak má mnohé společné s W12, který užívaly VW Phaeton a Touareg, Audi A8 nebo několik Bentley.

Jak asi již tušíte, řeč je o motoru W8, který dostal čtyři řady válců místo obvyklých dvou. Zjednodušeně řečeno jej totiž tvořily dva čtyřválce VR4 svírající velmi úzký 15stupňový úhel, které byly navzájem propojené jednou klikovou hřídelí v 72stupňovém úhlu. Tato koncepce byla pochopitelně velmi neobvyklá, přičemž Volkswagen motorem osadil pouze Passat generace B5.5. Tedy faceliftované provedení čtvrté generace, jenž přišlo na svět v roce 2001.

Samotný agregát se vyznačoval neskutečnou jemností, i proto ostatně v již zmíněných formách W12 a W16 zamířil pod kapotu koncernových vrcholů nabídky. Zároveň byl spojen s neobvyklým, ale snad všemi milovaným soundtrackem. Po stránce výkonové už tak neoslňoval, neboť navzdory objemu a počtu válců produkoval 275 koní výkonu a 370 Nm točivého momentu. Na druhou stranu, zrychlení z klidu na stovku zabralo 6,6 sekundy, což před 20 lety byl slušný čas.

Byl tu nicméně ještě jeden aspekt, který nakonec přispěl k tomu, proč do roku 2004 vzniklo pouze 11 tisíc exemplářů a Volkswagen u nové generace jednotku nahradil 3,6litrovým šestiválcem VR6. Osmiválcová jednotka totiž proslula svou nespolehlivostí, k čemuž přispívala její neobvyklá a poměrně komplikovaná koncepce. Ta byla ostatně noční můrou hlavně pro mechaniky, kteří museli ve srovnání s normálními jednotkami udělat mnoho kroků navíc.

Dokládá to ostatně nové video člověka, který si na Youtube říká Humble Mechanic a které nejlépe ukazuje, co tento agregát skrývá. Vše přitom začíná odmontováním sání, jenž na první pohled vypadá jako kryt motoru. Jde sice o zajímavý krok, ovšem u jiných aut vám často stačí jen povolit jeden šroubek a vyndat pár hadiček, zatímco zde si vzduchová pistole užije své. Následně je třeba odstrojit kabeláž, která pochopitelně ve stísněném prostoru uchovávajícím nečistoty dostává více zabrat.

Samotné „vnitřnosti“ motoru pak vypadají jako malé umělecké dílo, ovšem jen do chvíle, než se mechanik, vlastním jménem Charles, začne zabývat jednotlivými komponenty. Ve špatné kondici je zejména řemen roztáčející vyrovnávací hřídel, který postupem času přišel o veškeré zuby. Ty byly doslova rozemlety na prach, který pokrývá veškeré okolí. Právě to mohlo pochopitelně vést ke konci motoru, stejně jako nevhodně zvolené zapalovací svíčky.

Nemalé je nicméně opotřebení mnoha dalších částí, zvláště pak pístů. Charles ovšem uznává, že na první pohled měl daleko větší pochybnosti. Jednoduše proto, že motor sám o sobě je sice působivý, ovšem jeho značná komplikovanost logicky vede k tomu, že porouchat se může kdeco.

Zdroj: HumbleMechanic@YouTube

Petr Prokopec