Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Proměnlivá délka sání není nová a z hlediska šíře využití zase ani výjimečná technologie. U Ferrari ale funguje trochu jinak, jako kdysi v F1.

Italská část „Svaté trojice” hybridních hypersportů, LaFerrari, bude asi navždy autem snů, podobně jako Enzo, F50 nebo F40. Jednou z velmi zajímavých součástí je pochopitelně motor, LaFerrari má totiž jako jediné z tohoto tria atmosférický dvanáctiválec. McLarenu i Porsche musí stačit válců osm, britský stroj navíc sází na přeplňování.

Dvanáctiválec v LaFerrari má objem 6 262 ccm a dostal se tak na náš seznam 10 nejobjemnějších motorů osobních aut. Dnes se ale podívejme na jeho sání, které má plynule variabilní délku. Tato technologie byla původně používána ve Formuli 1, pak ale byla postavena „mimo zákon”. A tak jsme dnes svědky ne zase tak ojedinělého paradoxu - v silničních autech se objevuje pokročilejší technika než v F1, kde konstruktérům svázaly ruce pravidla FIA. K čemu je toto konkrétní řešení, vysvětluje Jason Fenske na videu níže.

Manipulace s délkou sání není novinka, jenže většinou se v sání otvírají a zavírají různé klapky a délka sacích kanálů se mění skokově. V motoru LaFerrari tomu tak není - elektromotorky můžou měnit délku sacích kanálů plynule. Rozsah v milimetrech neznáme, ale na videu se můžeme podívat na graf, který ukazuje, jak dlouhé jsou sací kanály v procentech s tím, že 100 % je maximální délka.

Rozdílná délka sání je u atmosférických motorů podstatná kvůli tomu, že při nízkých otáčkách je vhodné mít tenké a dlouhé vedení nasávaného vzduchu k sacím ventilům, ale při vyšších otáčkách je lepší kratší, ale širší potrubí. Proměnlivá délka sání umožní nastavení motoru tak, že pásmo otáček s maximálním točivým momentem je širší.

Ve zkratce - motoru se dobře dýchá ve všech otáčkách. Rozepíšeme-li se o tom složitěji, klíčové jsou vlny vyššího tlaku vzduchu v sacích kanálech. Nasávaný vzduch se nahromadí napřed u zavřeného sacího ventilu, kde se tak vytvoří vyšší tlak. Tahle vlna tlaku pak cestuje zpátky do sání, kde se odrazí a míří zpět k sacímu ventilu.

Klíčové je navrhnout sání tak dlouhé, aby se ventil otevřel přesně ve chvíli, kdy je u něj vlna vyššího tlaku vzduchu. Do válce se tak dostane o trochu víc vzduchu, než je jeho objem, a efekt je podobný jako u přeplňování. Je samozřejmě velmi mírný, nesrovnatelný s turbem nebo kompresorem, ale když normální přeplňování nechcete použít, takhle můžete dostat z motoru o pár koní navíc.

Samozřejmě ale s rostoucími otáčkami roste rychlost pohybu oné vlny vyššího tlaku vzduchu, takže v ideálním stavu je třeba plynulé proměnlivosti délky sacích kanálů. Přesně to nabízí LaFerrari a take díky tomu může jeho dvanáctiválec nabídnout 800 koní a 700 Nm z objemu 6 262 ccm. A to je opravdu působivý poměr, na silniční auto zcela jednoznačně...

Přímo Ferrari k pohonu LaFerrari poskytlo vesměs jen obecně pojaté obrázky

Přesnou podobu systému proměnlivé délky sání si Ferrari střeží, tohle schéma aspoň ukáže, kde tento systém hledat - těsně před sacími ventily. Na obrázku vpravo vidíme i jednotlivé součásti sacího potrubí, které se s pomocí elektromotorů

Zdroje: Engineering Explained@YouTube, ATD Sportscars

Marek Bednář