Autoforum

/

Foto: Renault

Nucená elektrifikace aut může vypadat jako projev boje za lepší svět, má ale své dopady, které zase tak hezky nepůsobí. A nejde zdaleka jen o rozdávaní peněz z kapes všech coby dotací na jejich pořízení.

Jakkoli to může znít zvláštně, Francouzi považují stávku za jedno ze svých základních práv. I proto je již od roku 1946 zakotveno v ústavě. I kvůli tomu se v zemi galského kohouta každou chvíli stávkuje kvůli nejrůznějším věcem a svého času byly v Paříži dokonce zavřené plovárny, neboť do „boje s vrchností“ vyrazili plavčíci. O nich ale pochopitelně dnešní článek nebude, místo toho se zaměříme na zaměstnance továrny Renaultu v Bretani na severozápadě Francie. Ti chtějí stávkou zabránit uzavření podniku.

Renault přitom o tomto kroku rozhodl již loni, kdy oznámil, že z důvodů restrukturalizace značky je třeba uzavřít hned čtyři továrny. Kromě toho francouzská automobilka oznámila, že po celém světě hodlá propustit asi 15 tisíc zaměstnanců. Tyto kroky se u nich nesetkaly s pochopením, ve zmíněné Bretani tak došlo na protesty. V návaznosti na ně pak Renault své plány lehce zredukoval a uvedl, že továrna se zavírat nebude, ovšem pod podmínkou, že se pro ní najde kupec.

Z loňského května se můžeme přesunout do současnosti, kdy je podnik zvaný Fonderie de Bretagne znovu v obležení stávkujících. Ti dokonce v úterý přes noc drželi jako rukojmí dvanáct manažérů, které nakonec propustili až druhý den v půl jedenácté dopoledne. Renault pochopitelně takové jednání odsoudil a vyzval k „ukončení blokády a návratu k příměří“. Na to však stávkující odmítají přistoupit, dle nich totiž jediným krokem vedoucím k ukončení stávky je zastavení kroků vedoucích k zavření či prodeji továrny.

Mael Le Goff, tajemník odborářské organizace CGT, přitom uvedl, že automobilka zcela odmítá jakýkoliv kontakt s dělníky. „Nechtějí s námi vést dialog, takže bylo zbytečné snažit se bavit s lidmi, kteří o to nemají zájem. Chtěli jsme se jich přitom zeptat, co s námi bude, pokud budeme prodáni a staneme se tak vlastně nadbytečnými. Čekali jsme celý rok. Nyní nám již nezbývá příliš mnoho naděje.“

„Myslím, že pokud je toto náš poslední vzdor, mohu vás ujistit, že si jej všichni zapamatují,“ dodal pak dále k věci další zástupce odborů Nicolas Guillemette. Z jeho slov je tak zřejmé, že situace nejspíše bude ještě eskalovat, přičemž bychom se ani nedivili, kdyby nakonec došlo na zapalování aut, což je další oblíbený francouzský sport. Že přitom něco takového továrnu neotevře, je zcela jasné.

Ve výsledku to nakonec není Renault, vůči kterému se obrací hněv, nýbrž francouzská vláda. Stejně jako mnohé další, které vyhlásily válku spalovacím motorům a nutí automobilky k přechodu k elektrickým autům. Tlak na masovou elektrifikaci přináší i rozsáhlé změny ve výrobních programech automobilek, které rázem nepotřebují mimo jiné tolik továren na výrobu motorů a převodovek. Jejich zavírání a propouštění nadbytečných zaměstnanců je logickým dopadem, odborářům to ale dochází až nyní.

Pokud tento trend neustane, patrně o podobných problémech neslyšíme naposledy. Ostatně si stačí uvědomit, že aktuálně se o řadu palcových titulků v médiích postaralo 350 stávkujících zaměstnanců ve zmíněné továrně. O práci ale můžou stejným způsobem přijít statisíce lidí.

Zdroj: AFP

Petr Prokopec