Autoforum

/

Foto: Volvo

Kolik za vašeho mládí znamenala nula? Za mého to byla nula, prostě nic. Ale poté, co se změnily hvězdy na hvězdárnou, se zjevně změnilo i tohle. Nula může být také 36,7 tuny, ale pozor, je to i tak výhra, protože „nenula” je třeba 47,8 tuny.

Bylo by možná hezké, kdyby se libovolná lidská aktivita obešla bez jakýchkoli následků pro okolní prostředí, reálně dosažitelné to ale není. Už tím, že dýcháme, produkujeme emise CO2, přičemž pokud jde o skleníkové plyny, existují i jiné otvory než ústa, kterými takové exhalace mohou opustit naše tělo. I pouhé ležení na pohovce doma tedy má nějaké následky pro okolní prostředí, a to nemluvíme o tom, že ani „pohovka” nebo „doma” nevzniklo bez využití přírodních zdrojů, těžby čehokoli, vstupní energie atp.

Když pak děláme cokoli víc, jsou následky jen větší. Je to špatně? Nemáme ten pocit, tohle je přece život a žádná živá bytost nebyla předurčena k tomu, aby se v okolním prostředí pohybovala v jakémsi vakuu, jako neviditelná či dokonce nehmotná věc. Má smysl zajímat se o to, aby negativní následky naší existence pro okolí byly co nejmenší? To jistě ano, cesta k tomu ale nevede přes falešná zaklínadla slibující nemožné, která vytváří dojem černobílého světa, ve kterém existují řešení dokonale čistá a mimořádně špinavá. Není to prostě pravda, realita je vždy šedá.

Jedním z takových falešných zaklínadel jsou „zero emissions”, nulové emise, v tomto případě míněno CO2. Používá jej kdekdo, v automobilovém světě typicky ve spojení s elektrickým pohonem. A politici i úřady to rádi podporují - však se podívejte na emisní bilanci jakéhokoli elektromobilu optikou emisních norem EU. Bude to vždy čistá nula, ryzí nula, absolutní nula, prostě zero. Však „zýrou emišns”, ne? No, ne.

Žádné „zýrou emišns” reálně neexistují, nejsou dosažitelné, výsledkem bude vždy nenulový stav. Pochopí to snad i malé dítě, však nakonec už tím, že je nějaké auto vyrobeno, vznikají emise, stejně tak tím, že je provozováno, vždy vznikat budou. Při oné výrobě je jich v případě elektromobilů poměrně hodně, také provoz pak generuje poměrně značné množství CO2, neboť elektřina se též nevyrábí z ničeho.

Situace se navíc liší místo od místa, proto nemáme rádi, když někdo nařizuje elektrická auta bez ohledu na cokoli. Podívejte se na Electricity Maps na aktuální „emisní náročnost” výroby elektřiny v různých zemí. Z dat je po troše počítání patrné, že s českým energetickým mixem to bude podobné jako u úsporných spalovacích vozů, v Německu to bude lepší, ve Francii ještě lepší, v Polsku horší a v Austrálii úplně příšerné. Když ale vezme v potaz i onen úvodní vstup, snadno dojdeme k závěru, že vedle dieselu se počat běžného životního cyklu elektromobil v tomto směru nemusí vyplatit ani v Německu, zrovna Němci se tím zabývali opakovaně. A nevyšlo to ani Bruselu, tam zjistili, že nejčistší je Octavia TDI.

Je to prostě přinejmenším nejednoznačné, nic není černobílé. Je to pestrý svět, vydávají o tom i časopis (za 19,90 Kč, hm. A stejně jako nikdy nemůžeme dosáhnout rozumného řešení ušitím jedné velikosti saka pro všechny chlapy v zemi, nemůžeme dosáhnout rozumného řešení ani nařízením jednoho druhu pohonu pro všechny. Přesto se mnozí pořád tváří, že to možné je. A oněmi falešnými zaklínadly dál manipulují pohledy veřejnosti, dál ohýbají realitu.

Tohle všechno nám přišlo na mysl při pročítání výsledků analýzy Volva na eComento, která se zabývá celkovými emisemi CO2 spojenými s různými druhu pohonu aut během jejich životního cyklu. Na jednu stranu vlastně můžeme kvitovat, že Volvo o této věci hovoří relativně otevřeně, třebaže jeho konkrétním datům nevěříme. Tedy ne že by bychom je považovali za vylhaná, budou vycházet z nějakých vstupních údajů, které odpovídají realitě na určitém místě v určitém čase, jak jsme ale uvedli, na tisíci místech v tisíci momentech budou pořád dokola jiné. A vzhledem k tomu, že Švédové vidí svou budoucnost jen v elektřině, si stoprocentně vyberou taková, která postaví elektrický pohon do lepšího světla.

Ale o to tu nakonec nejde, pointa je jinde. Z dat vidíme, že s elektrickými SUV EX90 je dle Volva spojeno za jeho život 36,7 tuny CO2, zatímco třeba s plug-in hybridní XC90 je spojeno 47,8 tuny. Takže elektřina je samozřejmě skvělá, ale není tu něco podivného? Sama automobilka ve svých materiálech (viz níže ukázky z aktuálních oficiálních prezentací) opakovaně a v různých souvislostech hovoří u elektrických modelů o „zero emissions”. A „zero” podle jakéhokoli slovníku znamená „nula”, nic jiného.

Nula je i podle nás 0, tedy 0 g CO2. Tady vidíme 36,7 tuny, tedy 36 700 000 g CO2. To má k nule sakramentsky daleko, přesto se dokola mluví o „zýrou emišns”? Není to prostě a jednoduše lež? Krásná lež, ale pořád lež?

Jak už padlo, můžeme kvitovat, že Volvo dokáže o emisích CO2 u elektromobilů mluvit, to je fér. Jeho analýzy ale budeme brát vážně až v momentě, kdy falešné zaklínadlo v podobě „nulových emisí” přestane používat, do té doby hraje stejně pokryteckou hru jako kdokoli jiný. Emise se můžeme snažit jen minimalizovat, ne vynulovat, pak ale můžeme skončit u toho, že pomoci na mnoha místech mohou nejvíc efektivní moderní diesely, tedy i u Volva žádané motory, které se rozhodlo odpravit. Možná i proto raději všemi prostředky horuje za něco jiného. A nezdráhá se u toho šermovat neexistující nulou, kterou záhy samo popírá.

Zdroje: eComento, Electricity Maps, Volvo

Petr Miler