Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Elektrická auta jsou problematická z hlediska pořizovací ceny i každodenní použitelnosti, leccos jim ale šlo odpustit do chvíle, dokud se aspoň jejich provoz mohl stát levnějším díky elektřině nezatížené spotřební daní. Ani tohle už nefunguje, v Austrálii podobnou daň zavedli a dál zvyšují.

Elektrická auta mají své příznivce i odpůrce, z různých důvodů. Někomu vadí, že nejsou tak ekologické, jak se tváří, a to už při výrobě, o jejich pozdějším provozu ani nemluvě. Dalším je proti srsti jejich nařizování všem, i když to není unifikace, ale pestrost pohonů, co bude efektivní v jakémkoli smyslu těchto slov. A pochopitelně, jsou tu potíže s udržitelností dynamiky či dojezdem, často velmi komplikované doplňování energie nebo krátká životnost drahých akumulátorů a z ní pramenící extrémní propady hodnoty.

Jsou tu ale i výhody od tichého provozu, což je příjemné pro posádku i okolí, přes minimální lokální emise, možné, třebaže pomalé doplňování energie doma, vysokou a téměř okamžitou akceleraci, možnosti rekuperace části energie jinak mařené brzděním až po řadu předností pramenící ze snazšího řízení chodu elektrického motoru či dokonce více motorů. V momentě, kdy by někdo udělal auto se čtyřmi elektromotory ovládajícími každé kolo zvlášť, efektivitu přenosu výkonu na silnici či možnosti ovlivňování chování auta v zatáčkách by to posunulo na docela jinou úroveň.

Bez ohledu na tyto debaty se ale zastánci i odpůrci donedávna shodovali na jednom - že provoz elektrických aut je výhodnější. Nejde o servisní náklady, tento mýtus už byl opakovaně vyvrácen a jasně se ukazuje, že navzdory nutnosti menší péče o celou pohonnou soustavu jsou to elektrická auta, která stojí servisně výrazně více, spotřebovávají také více brzd, pneumatik... Pak je tu ale ještě palivo či spíše „palivo”, které sice kvůli vysokým cenám elektřiny dnes už není levné, pořád ale platí, že benzin a nafta jsou zejména v Evropě zatíženy extrémním zdaněním, které je činí uměle dražšími. O elektřině to přes různé příspěvky na solární energetiku apod. v takové míře neplatí.

Takže elektromobil může být drahý na pořízení, život s ním může být komplikovaný a jeho prodej po pár letech může přinést o dost méně, ale v mezičase lze sázet aspoň na výhodnější provoz skrze levnější, daněmi tolik nezatíženou elektřinu? Však pokud se její cena znovu neutrhne ze řetězu, aspoň při pomalém nabíjení doma to může vycházet. Upřímná odpověď ale zní ne. A očekávat z dlouhodobého hlediska cokoli jiného bylo a je naivní.

Ačkoli se dnes zdá, že politici s úsměvem rozdávají na elektrická auta peníze jiných a budou rádi, když zvýhodňované vozy budou jen vzkvétat, je to neudržitelné. Automobilismus je obrovským zdrojem příjmů pro státní rozpočet a jakmile začnou elektrická auta znamenat jakkoli více, budou se muset též stát zdrojem, nikoli spotřebitelem přerozdělovaných peněz.

Nejlépe o tom svědčí poslední krok vlády v australském státě Victoria, která dosud podporovala nákup elektromobilů částkou 3 000 dolarů (asi 43 tisíc Kč) na každý vůz. Tahle podpora s 30. červnem skončí, nepůjde ale jen o to. Australští politici zjevně nemohli vystát, že lidé kupující tyto vozy neplatí spotřební daň z benzinu nebo nafty, a tak zavedli novou daň - jakousi daň za použití silnic. Nazvěme to nepřesně silniční daní pro soukromé osoby ve výši 2,6 centu (0,37 Kč) na 1 ujetý km pro elektrická auta a 2,1 centu (0,31 Kč) na 1 ujetý km dobíjecím hybridem. A protože se jim to zdálo málo, souběžně s koncem dotací tyto poplatky ještě trochu „osolí.” Platit se tedy bude 2,8 resp. 2,3 centu, tedy asi 0,40 a 0,33 Kč na každý km.

Je možná těžké si představit, co to znamená, při průměrném australském nájezdu 15 000 km za rok ale bude muset majitel elektromobilu zaplatit navíc 420 dolarů, tedy něco přes 6 000 Kč. To je v podstatě to samé, co musí platit majitel konvenčního auta na spotřební dani (pochopitelně záleží na spotřebě) a srovnatelné je to i se stavem v Evropě. V EU platí minimální spotřební daň 0,359 Eur na litr paliva, kdyby se jí někdo řídil, pak tu máme asi 8,5 Kč na litr paliva, při nájezdu 15 000 km za rok se spotřebou 6,0 litru na 100 km to dělá asi 7 650 Kč za rok, podobnou sumu.

Ještě pikantnější je sice nižší, ale pořád citelné zatížení dobíjecích hybridů, jejichž majitelé jsou tak nepřímo nuceni jezdit hlavně na elektřinu, neboť když budou jezdit na benzin, zaplatí daň z něj i onu novou silniční daň za každý ujetý km. Ostatních motoristů se tato zátěž netýká. Majitelé budou muset každý rok hlásit úřadům stav počítadla kilometrů svého auta a pokud budou s hlášením podvádět, hrozí jim až vyřazení automobilu z provozu.

Majitelé elektrických aut, kteří se nechali nalákat na zmíněné dotace, nepřekvapivě protestují, daň se má zvyšovat každý rok. Ale... co mohli čekat? Člověk nepotřebuje více než selský rozum, aby mu došlo, že zdanění spojené s provozem elektrických aut bude muset být plus minus stejné jako to spojené s konvenčními vozy na benzin a naftu, neboť stát kvůli rozmachu elektromobilů šetřit opravdu nezačne. Ostatně, kdy a kde naposledy začal?

Když vše domyslíme do důsledku, nepůsobí na nás vize elektrické budoucnosti dopravy až tak lákavě - přes existující výhody jsou tu dražší auta na pořízení, která nedojedou tak daleko, není snadné je dobít, po pár letech nevyhnutelně ztratí více na své hodnotě. A provozně nebudou stát méně, neboť veškeré dosavadní umělé daňové výhody se jednoho dne ztratí tak jako v Austrálii.

Zdroj: Drive

Petr Miler