Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Karta se obrací rychle a počet příznivců posledního z absurdních pokusů poroučet větru a dešti se začíná limitně blížit nule. Už ani Stellantis není ani trochu pro to, co roky podporoval, teď je jasně proti. A neříká to někdo, koho by šlo jen tak odvolat.

Koncern Stellantis, obří konglomerát ovládající 14 více či méně věhlasných automobilových značek, vedl až do konce loňského roku Carlos Tavares. Rád se tvářil jako příznivce zdravého rozumu a opakovaně se ostře vymezoval proti potírání spalovacích aut, nakonec se z něj ale vyklubal pokrytec a oportunista nejhrubšího zrna. Slova mu šla dobře, jakmile ale došlo na činy, regulace EU byly najednou nedotknutelné. A když začalo Stellantisu téct do bot kvůli roky ražené nesmyslné strategii, Tavares začal být až hysterický.

Skoro přesně před rokem tak s okamžitou platností musel jít, neboť jím ražený směr vedl firmu do záhuby. A opravdu to není tak, že by se v roce 2024 zbláznil, byl to dlouhodobě držený kurs. Za všechno si připomeňme záměry pro jednotlivé značky z roku 2021, i taková Alfa Romeo podle nich měla být od roku 2027 jen elektrická. Jak absurdní to je? Za 13 měsíců a 10 dnů by neměla prodávat jiná než elektrická auta. A kolik jich prodává dnes? V Česku jich letos bylo 6 - šest. Šest! Držet se dál tohoto směru, může okamžitě skončit.

Není tedy divu, že Tavares skončil a jeho místo zaujal o hodně méně dogmaticky uvažující nástupce. Přesto překvapí, jak rychle a v jaké míře se u koncernu obrátila karta, najednou je to pomalu největší zastánce spalovacích motorů v oboru. A není to tak, že přišel jiný manažer, něco říká, zítra zase odejde a všechno bude jinak. Tentokrát za stejnou věc otevřeně bojuje i člověk, kterého ani nejde pořádně odvolat, neboť největší část koncernu osobně ovládá.

Je to John Elkann, de facto dědic celého rodinného impéria postaveného okolo Fiatu. Není na to sám a neřídí zdaleka jen automobilový byznys, zdědil ale největší část rodinných aktiv a jako rozený obchodník i vystudovaný technik je předurčen k tomu, aby na aktivity společnosti dohlížel. Právě tento muž dal nyní rozhovor magazínu Politico a ani on se nedržel zkrátka, pokud jde o přístup k nařizování elektrických aut a zakazování těch spalovacích.

I když ještě před rokem byl tím, kdo držel na svém místě „elektrohujerského” Tavarese, nyní razí úplný opak a vymezuje se proti Evropské unii, která letos tragikomicky potvrdila své odhodlání fakticky zakázat prodej nových spalovacích aut od roku 2035. Od začátku říkáme, že nic takového se reálně nemůže stát, neboť by to bylo podobně zničující jako někdejší odhodlání Stellantisu v čele se zmíněnou Alfou Romeo. Přesto je pozoruhodné vidět, jak dlouho a pomalu se k od začátku nevyhnutelnému výsledku posouváme.

V rozhovoru pro Politico se nyní na „správnou stranu” definitivně přidal i Elkann, který jasně uvedl, že by EU měla přehodnotit své dosavadní záměry a odpískat snahy o zákaz spalovacích aut od roku 2035 i celý proces k tomuto kroku vedoucí. A pokud se má vlk aspoň nějak nažrat, volá po všech myslitelných alternativách od syntetických paliv po hybridy.

„Jsme v bodu zlomu,” řekl Elkan Politicu. „Máme tu moment, kdy naší volbou může být růst, pro který se rozhodli v několika částech částech světa. Anebo urychlíme náš úpadek,” uvedl dále v narážce na prosincové jednání EU právě o zákazu spalovacích aut. Nečekáme, že se Brusel chytne za nos a něco změní, to EU nikdy neudělala a neudělá, přijde maximálně nějaký odklad či změna podružných parametrů. A Elkann zůstává realistou - na jednu stranu říká, že další omezování aut je podle něj „koncept” a je přesvědčen, že jednání svolané na 10. prosince se aktuálním regulacemi „musí zabývat”. Současně ale dodává, že když omezení nebudou zmírněna, beztak se podle něj nic nemění na nedosažitelnosti stanoveného. „Pokud se to nebude řešit, elektromobily zůstanou stejně jen zbožným přáním.”

To je opravdu dramatický posun oproti dosavadnímu uvažování - Stellantis je najednou ostře proti a bez okolků ústy své hlavy říká, že je nakonec jedno, o čem EU rozhodne, protože reálně dostupné možnosti to stejně neovlivní. Říci, že z pohledu EU „zvlčil”, je vlastně ještě eufemismus.

Dodejme, že zákaz spalovacích aut v EU není jednorázový krok, ale jen vyvrcholení dlouhodobě aplikovaných mechanismů, které výrobce i zákazníky strkají stejným směrem bez ohledu na zamýšlený konečný stav a jeho načasování. Výrobci tak dnes musí průměrné emise CO2 svých aut snižovat rok co rok o 15 procent a letos už měly být na flotilovém průměru 93,6 g/km na jedno prodané auto. Dosažení tohoto stavu bylo s ohledem na jeho reálnou nedosažitelnost poněkud rozvolněno a automobilky mají možnost dosáhnout jej coby průměr tří let prodejů od roku 2025 do roku 2027, podstata se ale nemění.

Další zlom přijde mezi roky 2030 a 2034, kdy se má flotilový průměr snížit na pouhých 49,5 g CO2/km a mířit k nule. Onen formální zákaz od roku 2035 je tedy skutečně jen jakýsi prezervativ na svíčce, poslední hřebíček do rakve, prostě symbol, jehož existence či neexistence fakticky nic podstatného nemění. Zamýšlené je v každém případě utopií, je technicky a ekonomicky nemožné toho dosáhnout bez naprostého rozvratu evropské společnosti. Otázkou je tedy nyní jen jedno: Jak moc nás všechny bude bolet, než na to přijdou všichni, kteří mohou další vývoj významně ovlivnit.

Zdroj: Stellantis

Petr Miler