Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Veloster Turbo je zajímavý hlavně svým motorem. Splnila nová jednotka očekávání, chceme ji i do jiných modelů značky?

Hyundai Veloster je u nás v redakci starým známým. V loňském roce mu pořádně provětral pírka kolega, ovšem příliš dobré vysvědčení mu nevystavil. Neokoukaný vzhled a dobrý, jen bohužel ne zrovna silný motor nedokázaly vyvážit nedokonalosti podvozku, který zklamal v mnoha ohledech. Rozčarování bylo o to větší, že už v té době i30 či i40 naznačily, jak dobrý podvozek Hyundai umí vytvořit. Velké otazníky pak u nás doprovázely zprávy o silnější verzi Turbo. Poučilo se Hyundai z ohlasů na chování atmosférické verze?

To ale asi není úplně to hlavní, co je na Velosteru Turbo zajímavé. Toto auto bylo, je a troufám si říci, že i zůstane na okraji zájmu. Silnější motor mu samozřejmě může pomoci, ovšem u českých velmi racionálně se chovajících zákazníků bude vždy tahat za kratší konec. Jsou tu ale jiní adepti, jejichž atraktivita by adopcí pohonné soustavy „Turbosteru” silně vzrostla. Civilnější i30 i její sourozenec Cee'd totiž podvozkově září a jejich schopnosti přímo volají po větším stádu koní. A jelikož se u nás asi těžko dočkáme verze s atmosférickým dvoulitrem, sázka na 1,6 T-GDI je sázkou na jistotu.

Přepadové vozidlo hvězdné pěchoty

Dříve, než se dostaneme k detailům pohonné soustavy, nemohu pominout jednu z nejsilnějších stránek Velosteru Turbo. Prý krása je jeho spása, prohlásil kolega. Já to u verze Turbo vidím trochu jinak. O některých ženách se říká, že nejsou krásné, ale že jsou zajímavé. Totéž bych použil v případě testovaného auta. Spousta křivek, proláklin a výstupků je příliš komplikovaná na to, aby se dala nazvat krásnou. Ovšem bráno jako celek doplněný šedým matným lakem, to už je jiný příběh. Slova „je tak škaredé, až je hezké” jsem slyšel příliš často na to, abych nad nimi mávnul rukou.

Ve srovnání s atmosférickou verzí působí přeplňovaný Veloster dramatičtěji. Hlavní zásluhu na tom má přepracováná příď, kde místo jednoduchého otvoru sání s „bradkou” spodního grilu zaujal jeden velký šestiúhelníkovitý otvor. Zprvu jsem si říkal něco o velké tlamě, jenže čím více jsem se na ni díval, tím vyváženěji na mě působila. Jen s jednou věcí jsem se nedokázal vypořádat, záhyby pod hlavními světlomety jsou mi velkou záhadou. Ano, působí dramaticky, ale jsou strašně samoúčelné.

Vzadu zase na dravosti přidává difuzor a větší křídlo na horní hraně zadního okna. Stejně jako vepředu, i zde byly lichoběžníkové mlhovky nahrazeny kulatými, které se pěkně doplňují s dvěma, bohužel falešnými, koncovkami výfuků. V celkovém hodnocení se shodnu s kolegou, z vůz levé strany, tedy z té, na které má jen jedny dveře, vypadá významně lépe.