Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Opel nikdy nedělal špatná auta, oproti špičkovým konkurentům jim ale obvykle něco chybělo. Nové Astře OPC nechybí nic.

Sedím nad textovým editorem a pořád přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Ne snad, že bych dosud nepoznal dobrý Opel, třeba předchozí Astra GTC 2,0 turbo nebyla vůbec nezajímavá a i poslední Vectra po faceliftu s motorem V6 turbo měla něco do sebe. Jenže stvořit něco opravdu výjimečného s bleskem na kapotě se ne a nedařilo a pokusy takový vůz vyrobit dopadaly tím hůře, čím více se o to v Rüsselsheimu pokoušeli.

Ne náhodou přitom zmiňuji zrovna předchozí Astru GTC 2,0 turbo a Vectru V6 turbo. Tyto dva modely nabízely za svou cenu solidní svezení a klidně bych si některý z nich sám koupil, jenže oba se také staly základem vrcholných verzí OPC. A ty bych s odstupem času doporučil jen zatvrzelým příznivcům všeho s logem Opelu ve znaku. Astra OPC sice byla hodně rychlá, ale obětovala tomu snad úplně vše včetně své schopnosti pohybovat se po normálních silnicích a především dlouhodobě odolávat jejich nástrahám.

A Vectra OPC? Ta byla pojízdným výkladem slova „přetunit” - jestliže verze V6 turbo fungovala velice dobře, přidaných 50 koní, tvrdší podvozek a další modifikace vůz zlikvidovaly po stránce funkčnosti i trvanlivosti. Dodnes nechápu, jak jsem mohl být svědkem jejího nepřehlédnutelného částečného rozkladu během jediné cesty na Hockenheimring. Věřím, že při „běžném využití” by vydržela leccos, je ale dosti obtížné dívat se v Hockenheimu na reklamy OPC přes kouř z auta téže značky, které tam údajně bylo testováno.

Na novou Astru OPC jsem byl i tak hodně zvědavý. Od svého prvního představení slibovala nejen zajímavé výkony, ale i pozoruhodná technická řešení a v neposlední řadě hodně zajímavou cenu. Nečekal jsem nic vyloženě skvělého, ale po pozitivních odezvách na poslední Corsu OPC ani žádný další průšvih - předpokládaný výsledek testu ve smyslu „dokonalé to není, ale ukažte mi jiné 280koňové auto za 630 tisíc Kč” by asi málokoho urazil.

Jenže realita byla úplně jiná. Zapomeňte na špatné věci, které se o Opelech vypráví, tohle auto je jako z jiné planety. Jestliže lecjaká OPC dosud působila tak, jako byste dvousetkoňovému autu nadělili o sto koní více, což způsobovalo rozličné bizarní situace, u nové Astry je to naopak. Podvozek nebo diferenciál by snad zvládly dalších sto koní navrch a když se s tímto autem rozjedete až za hranici 260 km/h skutečné rychlosti, tváří se, jako by se vůbec nic zvláštního nedělo. Ale vezměme to po pořádku, těch až nepochopitelně dobrých věcí ja na nejnovějším OPC více.

Sexy květinka

Fráze „pěkné německé auto” je pomalu vhodná do slovníku zapomenutých slov. Tedy líbit se může každému co chce a něco vyloženě ošklivého Němci vyrobí zřídka, pod pojmem „pěkný” si ale v tomto případě představte atraktivní, hravý, působivý, odvážný, prostě nějak výjimečný a neotřelý design, nad kterým podstatná část auditoria jen zalapá po dechu. Něco, co dělají Italové, občas Francouzi, sem tam i Britové - něco, co aspoň chvíli, ale nejlépe celé dekády okouzluje své okolí.

Máte něco? Pominu-li pár historických exotů, pak mnoho podobných aut nenacházím. Na nápadu Ferdinanda Alxandra Porsche udělat z Brouka sporťák lze dodnes najít leccos působivého, sem tam něco zajímavého udělá i Audi (ale dnes vypadají všechny modely jako přes kopírák), jinak je to ale bída s nouzí. Až na jednu výjimku, novou třídvéřovou Astru.

Opel už se dříve rozhodl tří- a pětidvéřovou verzi Astry designově odlišit a byl to hned napoprvé dobrý nápad. Pětidvířku ponechal konzervativnější střih, na třídvéřovém modelu nechal designéry více vyřádit, však u něj může jít praktičnost a snaha neurazit stranou. Napodruhé jim popustil uzdu ještě více a nechal je stvořit vůz, který působí na německé poměry až neobyčejně dramaticky. A to může jít, považte, klidně o úplné obyčejné auto s motorem 1,4 pod kapotou.

To pochopitelně nebyl případ tohoto testu, ale Astra OPC se vlastně od výchozího GTC až tak neliší. Přední nárazník je sice nový, až na nahrazení mlhovek vstupy pro chladící vzduch ale zůstává téměř stejný. Na boku přibyly výraznější prahy, na zádi pak nový nárazník, nepřehlédnutelné koncovky výfuků a až trochu kýčovitě působící dvojité přítlačné křídlo na střeše. To je vše, přesto to v praxi vypadá neobyčejně - hlavně díky dramatickému tvarování základních částí karoserie.

Mám pocit, že relativně tmavý lak nechal některé výjimečnosti zbytečně zaniknout, vůz je ale tak fotogenický, že na snímcích vypadá přesto působivě. Podívejte se hlavně na ty divoké prolisy na boku, nízký profil, agresivní příď nebo velmi výrazně klesající záď. Nemohu si pomoci, ale design tohoto auta mě opravdu „bere”. Snad mu to vydrží déle než pár pátků.

Odvrácenou stranou mince je, že plechem překypující karoserie potřebuje pořádně velká kola, aby auto nevypadalo „trapně”. Disky na snímcích mají 19", asi byste to do nich od pohledu ani neřekli... Podvozek s nimi naštěstí umí pracovat, ale o tom až později.